Úterý 17. května 2022, svátek má Aneta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

Kniha Taková je Sarah je událost, která svým významem daleko přesahuje hranici frankofonní literatury

Pauline Delabroy-Allardová foto: Wiki

Sezimovo Ústí je na mapě Česka sice spíš periferie než centrum, ale i tady se daří nakladatelským podnikům. A dokonce novým. Nakladatelství Incipit tady funguje teprve od loňského roku. A aby těch prvenství nebylo málo, vydali jako svůj první titul prvotinu francouzské autorky Pauline Delabroy-Allardové.
  5:00

Ta kniha, formátem nejblíž novele, se jmenuje Taková je Sarah. A je to událost, jasná událost, svým významem daleko přesahující hranici frankofonní literatury, i když je to z odstupu próza vlastně typická, skoro prototypická; tím, že aktualizuje dávný romantický svár lásky a smrti, respektive té příslovečné lásky až za hrob, lásky, která dává, ale i bere všecko. 

O autorce sice kniha neříká vůbec nic, ovšem na internetu jeden nakonec dohledá vše potřebné: Delabroy-Allardová je ročník 1988, spisovatelskou krev podědila po otci a píše jak prózu, tak poezii a knížky pro děti. Tu prózu z Incipitu vydala v roce 2018. Kdo je titulní Sarah?

Prudkost, vášeň, síra

Sarah je figura zřetelně trochu mimo sebe, nabitá nejspíš maniodepresí, každopádně s psychikou na hranici, možná rovnou za hranicí normality. Je jí nějakých pětatřicet, hraje na housle vážnou muziku a docela jí to jde; má úspěch, a tím pádem i solidní porci volnosti. Jenže právě ta volnost je jí spíš na obtíž: pořád si totiž něco žádá, pořád po něčem baží, a pokud to má, chce víc – a dál. 

PAULINE DELABROY-ALLARDOVÁ: TAKOVÁ JE SARAH

Překlad Vendula Pazderová

Incipit, Sezimovo Ústí 2021, 176 s.

Je věčně nespokojená, nesvá, je to neposedný živel, iracionální běs, démon rovnou z pekla, osobnost živená výjimečnou poezií a poněkud nekompatibilní se všednodenní prózou. Vyhledává mezní, závratné situace: přes alkohol, v sexu, ve slasti z muziky, ve vytržení z pohybu. „Sarah neboli prudkost, Sarah neboli vášeň, Sarah neboli síra“ – tak ji vidí její příběhová protihráčka, vypravěčka. 

Ta zůstává během těch sto sedmdesáti stránek novely beze jména, jako učitelka pak asociuje rovnou Sářin opak: tradici, řád, vzdělání, rozum. Jenže když se ty dvě potkají – kdy jindy než na prahu nového roku –, zahoří k sobě citem tak silným, že je v důsledku spálí, rozloží, totálně zničí.

Nejdřív jdou ale prudce vzhůru, rovnou k zenitu; jsou jedna druhé zrcadlem, málem by spolu srostly, kromě jejich vášnivého soužití neexistuje nic: ze scény rychle zmizí jak vypravěččin přítel, tak její dcera z prvního manželství. V několika záběrech se mihnou snad jen její rodiče – vcelku chápaví, pokud jde o nenadálé probuzení dceřiny homosexuality. 

Taková je Sarah

Aby to došlo i čtenáři, opakuje autorka během prvních desítek stran několikrát slovo „latence“: něco, co žije vskrytu, ale jednoho dne se jistojistě prodere na povrch. Sářin background je ještě osekanější, tady lze nanejvýš tušit: rodiče jí v dětství nejspíš trochu potýrali, emočně narušili, osobnostně rozkotali. Takže jejich hysterická reakce, když zjistí, že dcera je na holky, je na místě. 

Ty dvě se z toho ale nehroutí, naopak: řítí se děsivou rychlostí kupředu, strhávají celý svět do víru svého vztahového třeštění, posedlosti, totálního pohlcení. Jakmile dosáhnou zenitu, přijde zlom: láska se začíná prolínat s prudkou nenávistí, s odmítáním. V Sářině případě vyhřezávají na povrch právě ty její dávné bolesti, traumata, co si přinesla do dospělosti z dětského věku. Ta traumata se nakonec demonstrují psychosomaticky: Sarah dostane rakovinu. Čeho jiného než prsu.

Buď a nebo

Nádech, to strhující tempo příběhu, ta brutálně živá dějovost, ta vysoká frekvence sloves a krátkých, někdy jednoslovných vět, se láme: energie vyprávění se vytrácí, příběh zpomaluje. Vypravěčka dostane ze Sářiny nemoci strach, děsivý, hlubinný strach. Strach, že zůstane sama. 

A tak Sarah jednou po milování, už zohavenou brutální léčbou, holohlavou a vyhublou na kost, zavraždí. Anebo ne. Ta nejistota, respektive vždycky dvojí možnost, jede tím příběhem od počátku do konce. Kdo je tady trpný, kdo činný, kdo je fatální žena, kdo loutka? Vyprávění přerušují málem slovníková hesla, postavená jako drobná hráz rozumu proti strhujícímu proudu emocí.

Samozřejmě ta hesla fungují všechna symbolicky: síra, vášeň, Beethoven a Resnais, Sen noci svatojánské. Jsou to drobné, okamžité úniky, návraty zpátky k jistotě, do normality. Vypravěčka totiž nekončí dobře. Poté, co svou milou zabila (anebo nezabila), prchá do dáli: z Francie do Itálie. Přičemž nový domov najde ve starém opuštěném bytě v multikulturním, otevřeném Terstu. Ona se tu ale zavře, propadne regresi, vydá se ve vzpomínce zpátky ke svému dětství, až nakonec schoulená do zárodečné polohy vycouvá ze svého žití definitivně. Když není láska – ta šílená, osudová, jediná možná láska –, není nic, všecko ztrácí smysl. Včetně vlastní existence.

Ta kniha je napsaná surově fyzickou řečí, dotýká se čtenáře nejen na povrchu, dere se rovnou do hlubin jeho vlastních emocí – ale i rozumu. Delabroy-Allardová je minimalistka, žádné slovo tady není navíc; všechna spolehlivě hrají svou roli ve prospěch té další, možná tisící a prvé, ale každopádně jedinečné varianty klasického příběhu. V závěru knihy se vyhoupne na scénu Franz Schubert, respektive jeho skladba Smrt a dívka. Autorka tím stvrzuje jednak romantickou základnu svého textu, jednak jeho dvojakost: Kdo je smrt a kdo je dívka? A zemřela ta dívka, nebo svou smrt přežila?

To lavírování mezi dvěma polohami, dvěma břehy je nesmírně posilující: není to „buď, anebo“, je to „buď a nebo“. Stejně jako je posilující veškerá ta užitá symbolika: třeba můry (které se Sarah děsí, protože nikdy nevíš, kam poletí), třeba sochy (u nichž přece není vyloučeno, že ožijí). A fungují i všecky ty literární odkazy: na Stendhala, na Prousta, na Péreka. Prostě próza francouzského střihu: promyšlená konstrukčně, ale se silně emotivním jádrem. Napsaná bezprostředním, neposedným a matoucím živlem, korigovaná pak z bezpečí povzdálí.

Pokud tohle je autorčin debut, pokud tohle je první titul nakladatelství Incipit, pak se máme na co těšit. Leda by ty další položky v řadě na takhle vysoko nastavenou laťku nedosáhly...

Autor:

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Češi řeší, čím topit. Proč bychom se neměli zbavovat plynového kotle?

Premium Plynu pro domácnosti by mělo být dosti při přerušení dodávek z Ruska. Nedostatkový plyn sice zdražuje, ale rychlý...

I vysokoškolák může být blbý, říká obávaný lovec z Novy Doktor Vševěd

Premium Na úspěchu televizní soutěže Na lovu má Jiří Martínek velký podíl. Diváci žasnou nad jeho znalostmi. On žasne taky –...

Mohlo by vás zajímat