Ta dvě slova, pop a underground, se někomu mohou zdát nesourodá. A přece: kapely, jež do programu vybírá uskupení A. M. 180 Collective, zacházejí s popovým zvukem a zároveň vedou nehvězdnou existenci skromných klubových nomádů.
Nemá to nic společného s ambicemi či neschopností být populární: na scéně velkého showbizu se přihodilo už příliš mnoho trapných a nekulturních příhod, než aby pro dnešní nastupující "indie" kapely byla lákadlem.
Do Kutné Hory lze zvát na elektropop YACHT, dívčí postpunkové družstvo The Thermals nebo rafinovaného recyklátora mainstreamových osmdesátých let Jamese Ferrara. Někoho zaujmou jiná z dalších třiceti jmen. Ale hlavně se na Creepy Teepee jezdí pro svébytnou atmosféru. Lze z ní dobře porozumět tomu, jak to chodí kolem nové generace klubové hudby.
Že hodnotou je tu už způsob fungování. Že některé projekty neznamenají hudebně zrovna bombu, ale posilují přátelskou komunitu, která hledá neokázalé modely pro distribuci umění v blízké budoucnosti. A to je dnes pro leckoho víc než technicky pilovat hru na nástroj.
Vedení Galerie Středočeského kraje se dopustilo přehmatu ve vlastní neprospěch, když dalo ruce pryč od Creepy Teepee. Na dnešní (hudební a výtvarné) scéně je zásadní hodnotou důvěryhodnost. Kdyby GASK festival "podržel", měl by rázem na kontě body od širokého publika mladé a střední generace.
Možná to z rozpočtových důvodů zkrátka nešlo, ale na každý pád GASK bude nesnadno dorovnávat kredit téhle přehlídky. Zda má větší umělecký význam, to ať ukáže čas: že je teď a tady dost významná sociálně, to můžeme prohlásit už dnes.
