Temné věci nejsou nikdy daleko

Expozice přináší ukázku Gordonovy tvorby, která slavila úspěch v mnoha světových prestižních centrech. Podle kurátora výstavy Jaroslava Anděla je pražská premiéra některých děl v mnoha ohledech i premiérou evropskou. Některá Gordonova díla jsou totiž vystavena v optimální konstelaci poprvé.

Gordon je znám především jako autor Čtyřiadvacetihodinového Psycha nebo konceptuálního dokumentu Zidane, portrét 21. století. Celovečerní dokument, kdy sedmnáct kamer během fotbalového utkání sledovalo jediného hráče Zinedina Zidana, se bude promítat v rámci doprovodného programu v kině Oko. Svými díly, která tvoří fotografie, videa, textové a zvukové instalace atd. se autor zamýšlí nad tématy lidské paměti, identity a vnímání.

Máte za sebou stovky výstav po celém světě. V čem je podle vás jedinečnost pražské expozice?
Především v instalaci, která je vždy spojena s daným prostorem. Jeho specifičnost je vždy určující pro výběr mých děl. DOX mne oslovil svým charakterem. Instalovalo se mi zde lépe než například v pařížském Centre Pompidou a myslím, že i výsledek je lepší. Například nová verze 24 Hours Psycho zde má poprvé naprosto optimální podmínky k prezentaci a je vystavena v Evropě poprvé.

Název Krev, pot a slzy je dost depresivní stejně jako některá vaše díla. Je to dáno vaším vztahem k životu?
Co bych k tomu řekl? Je mi dvaačtyřicet let, mám své výborné i horší chvíle. Jsem šťastný, ale vím, že temné věci nejsou nikdy daleko od nás. Moje tvorba na tom ale není závislá. Když například pracuji s nějakým archivním filmem, tak se mi vybavují šťastné vzpomínky z dětství nebo mládí. Ovšem speciálně se štěstím nebo smutkem to nemá co dělat.

Proslavilo vás nejvíce Čtyřiadvacetihodinové Psycho, které vzniklo zpomalením Hitchcockova filmu. Jak ten nápad vůbec vznikl?
Je to již dávno, někdy před šestnácti lety. Byl jsem mladý, dokončil jsem školu v Londýně. Zaujalo mne zpomalení jako možnost dozvědět se o zobrazovaném ději podstatně více. Spatřit detaily, které při běžné projekci nemůžete vidět. Jenomže nakonec tomu tak nebylo. Ve skutečnosti jsem se více a více nořil do podstaty znázorňovaných obrazů a můj zájem se jen dále prohluboval.

Vaše umění ovšem nemusí být zcela srozumitelné pro řadu lidí. Myslíte také při své tvorbě na diváka?
Samozřejmě nevím, jak si kdo moje díla vyloží nebo jakou mají pro lidi výpovědní hodnotu. Jsem průměrný člověk, rozhodně nechci šokovat. Spíš se dostat svými díly návštěvníkům pod kůži, zaujmout je, vést k zamyšlení.

Když jste studoval na Glasgow School of Art, působil zde i výtvarník českého původu Pavel Büchler. Ovlivnilo vás české umění?
Rozhodně na mne zapůsobily některé prezentace českých autorů, s nimiž jsem se tehdy seznámil. Byla to například tvorba Jiřího Koláře. Poznal jsem díky tomu ale také specifiku českého humoru.

Na čem nyní pracujete?
Musím přiznat, že na ničem. Jsem totiž otcem na mateřské dovolené. Řekl jsem si, že dokud nebude mojí dceři alespoň rok, tak bych se měl věnovat především jí.