Každý si prožije svůj vlastní festival, sestaví si vlastní line up. Nikdo nevidí ty samé skupiny, každý se baví po svém. Nemá smysl se tvářit, že tohle je objektivní recenze. Jde čistě o subjektivní shrnutí zážitků ze dvou večerů na táborském letišti. A rovnou přiznávám, že jsem ani na vteřinu nevkročil do techno / house stanu nebo na hiphop stage. Nezbyl mi čas.
Hlavní problém - počasí
Není lepší místo na festival než letiště aeroklubu u Tábora. Je to tak obrovský prostor, že se na něj vejde strašně moc lidí a nikdo nikomu nepřekáží. Totéž platí i o jednotlivých scénách. Jen výjimečně vás zvuky z jedné ruší na druhé. Na takhle velké ploše se ani nedá odhadnout, kolik lidí vlastně dorazilo. Sám bych to tipoval tak na 30 tisíc. Klidně i víc. Zvlášť v sobotu večer byla doslova hlava na hlavě. Takže nevěřím oficiálním údajům o 18 tisících. Osobně navíc neznám nikoho, kdo by platil, všichni lístek vyhráli.
Jednoznačně nejhorší věcí tak bylo počasí. Nechápu, jak může být uprostřed léta taková kosa! Měl jsem na sobě 6 vrstev, pořád poskakoval, ale stejně to nestačilo. Kvůli těm pár stupňům nad nulou jsem musel oželet takřka celého Freelanda a vlastně všechny hochy z breakbeat.cz. Škoda. Ale fakt se to nedalo vydržet.
To, co mě taky dost štvalo, byl bordel. Pořád mi pod nohama křupaly kuřecí kosti a klouzal jsem po kelímcích. Možná by stálo za to postavit sem tam nějaký koš nebo je aspoň občas vysypat. O toitoikách je - zdá se - zbytečné mluvit. Nezbývá než holky po setmění litovat. Trochu to na mě působilo, jako by organizátoři nepočítali s tím, že přijede tolik lidí. Málo bylo nejen záchodů, ale i stánků s jídlem a hlavně jakéhokoliv teplého pití. Narazil jsem na jediný kávovar, který byl navíc pořád rozbitý.
Překvapuje mě, že stánkaři nejsou trošku víc flexibilní. Všichni viděli, jaká je v pátek zima. Na sobotu stačilo přivézt pár teplých čajů. Mnohem líp si s festivalem poradili taxikáři. Ten první mě vezl do Tábora za 100, ten poslední za 180,- Kč. Ale aspoň jich bylo všude plno.
Jo, a poděkovat chci tomu člověku, který vymyslel, že se budou rozdávat karimatky na sezení. Díky! Zachránil mi několikrát kalhoty.
Skvělí staříci
Všechny negativní věci zastínila dobrá hudba. Trochu jsem se bál, že to bude hrozně starý festival. Kdo by přišel na skupiny, který byly nejlepší před deseti patnácti lety? Jenže to kupodivu vyšlo. Nick Cave byl výborný, i když možná trochu přeřvaný. Výšky sboristek mi občas trhaly uši. Skinny Puppy jsou stále strašně tvrdá kapela. Přesně jak to má být. Zato Sisters of Mercy mě krapet zklamaly. Změnily se v neproniknutelnou zvukovou clonu. Prostě jsem si je tak neužil. Rozhodně ale své vystoupení překouřily. Přes ten dým nebyl Andrew Eldritch skoro vidět.
Nejlepší z těchhle staříků jsou Stereo MC´s. Rob Birch je neuvěřitelně charismatický člověk. Jeho poskakování je strašně nakažlivé.
Jediná hudební zklamání, která jsem zažil, byla absence Roniho Size, který se nějak nevypořádal se stávkou na letišti v Londýně, pak vystoupení I Am X, kteří šli úplně mimo mě, zato zdemolovali (=prošlápli) podium. A nejstrašnější bylo to čekání na Kosheen. Hodina postávání v zimě mě tak znechutila, že měli smůlu. I kdyby hráli sebelíp, neodpustím jim to.
Ještě lepší mladíčci
Vrcholem festivalu se tak pro mě stala dvě vystoupení hned po sobě. Skyline jsou čím dál lepší. Nový "japonský" MC Jacob jim pomohl. Společné trojzpívané vystoupení je tolik energie, že vám nezbyde, než se uskákat. Nerozumím tomu, proč Skyline nejsou hlavní hvězdou večera, proč nehrají aspoň hodinu.
Když dohráli, na Dance stage jsem zůstal takřka sám. Norští Ralph Myerz & The Jack Herren Band byli důvodem, proč jsem do Tábora jel. Řekněme, že z celého lineupu byli ti nejmodernější. První vteřiny to vypadalo, že budou hrát před pár lidma. Jenže oba bubeníci předvedli tak strhující šou, že je teď v Česku miluje o pár tisíc lidí víc. Hráli jeden hit za druhým (od Casina, Natashu 75 po Thing Twice), ukrutně se bavili a furt cosi vykládali. Byla to ta nejzábavnější hodina na Love Planet. Kdo je neviděl, udělal neodpustitelnou chybu. A protože naslibovali evropské turné, doufejme, že brzy přijedou.
Poslední super zážitek bylo vstoupení nu-jazzového Xaver Fischer Tria v neskutečně snobském podniku Red Zone. Koho napadlo umístit tyhle tři chlapíky s nejsmutnějšíma očima na festivalu, hrajícíma tak dobrou hudbu právě sem? Mezi tolika podivnýma holčičkama to byl zcela absurdní zážitek. Příště jim, prosím, věnujte mnohem lepší prostor. Byla smůla, že museli hrát pro tak málo lidí.
Za zmínku by určitě stáli i rozjásaní Loonaloop, jenže jsem z nich stihl jen kousek. A velmi dobrých bylo těch 20 minut, kdy Dreadzone hráli bez obou zpěváků. Ta trocha rozlámaných beatů roztančila skoro všechny, jenže pak se zas zpěváčci vrátili a začala nuda. Tak jsem odešel.
Nebát se víc riskovat
Stručně řečeno, Love Planet měla spoustu chyb, který do příštího ročníku napraví. Ale jinak to byl moc dobrý festival. Jen by se organizátoři neměli bát víc riskovat. Slavná jména jsou super, ale i z "neznámých" Ralph Myerz & JHB se může stát hvězda. Osobně navrhuju přivézt Scissors Sisters nebo další Nory a bude ještě líp. Těším se na Love Planet 2.
