LN: Jaká je reálná moc trollů, je třeba se jich bát?
Obrovská. Zásadně ovlivňují veřejné mínění. Šíří dezinformace, překrucují historii, beztrestně lžou od rána do noci. Dokonce ovlivňují výsledky voleb v jiných zemích. Řeknu vám jeden příklad. Na otázku, jestli by lidé přijali za souseda židovskou rodinu, odpovědělo na Slovensku v roce 2008 zamítavě jedenáct procent lidí. V roce 2017 jich bylo téměř třikrát tolik! Přitom podíl Židů ve slovenské populaci je jedna setina procenta. Změnu způsobila hlavně internetová propaganda, soustavné útoky na Georga Sorose a podobně. A bludy nešíří jen konspirátoři, ale i mnozí vrcholní politici. Dezinformační válka je zničující a ohrožuje základy naší civilizace.
LN: Jak široká je jejich síť, vědí o sobě po světě, nebo fungují na principu Anonymous?
Trollové fungují různě: někteří organizovaně, mnozí individuálně. Vytvářejí, vyhledávají a vyhrocují debaty, komentáři záměrně vyvolávají konflikty a šíří falešné zprávy. Chtějí zmást a zničit diskusi. Jejich hlavním cílem je vytvořit v lidech dojem, že protest a vzdor nemají smysl, protože všechno je zmanipulované, předem dohodnuté, tajně řízené. Obírají lidi o svobodnou vůli, berou jim hlas.
LN: Kdo trolly platí?
Trollové svými aktivitami dokonce vydělávají. Mnozí čtenáři konspiračních webů si neuvědomují, že jsou hlavně konzumenti, a tedy cílové skupiny nejrůznějších reklam. S nějakou alternativou to nemá nic společného. I proto se angažuji ve skupině Konspiratori.sk, která upozorňuje klienty, aby neinzerovali na stránkách plných falešných zpráv. Těžce nemocní lidé jsou ze slovenského zdravotnictví často zoufalí. Považuji za odporné, kolik webů toho zneužívá. Mnozí šiřitelé bludů to dělají pro peníze, ne z přesvědčení. Majitel úspěšného proputinovského webu Hlavní zprávy čerpal desetitisíce eur z Evropského sociálního fondu, přestože soustavně útočí na Evropskou unii a žádá, aby z ní Slovensko vystoupilo. V tomhle světě nejsou protiklady nic výjimečného. Logiku netřeba hledat. Vše se zdánlivě vysvětlí.
LN: Dá se vymodelovat obecný profil trolla? Z vaší knihy vychází jako neurotický typ, který nenávidí všemi směry, seje chaos, rozbíjí hierarchie, hodnoty, měřítka…
Na Čapkovi je všechno špatně, byl to maloburžoazní autor, říká britský bohemista |
Je to pestrá směs frustrovaných a rozzlobených občanů. Často mají pocit, že jejich hlas není slyšet a na internetu našli publikum. Mezi trolly se najde bohužel i několik vzdělaných lidí. Nevím, jestli to dělají za peníze nebo z fanatického přesvědčení, ale v obou případech škodí sobě i svému okolí. Za největší selhání intelektuála považuji, když poslušně slouží pouze jednomu názoru, pouze jedné straně; ve skutečnosti má být kritický ke každé moci. Přibývají i automatičtí trollové, říká se jim „boti“, od slova „roboti“; dokáží generovat tisíce komentářů nebo variovat již existující zprávy a zamořit virtuální prostor. Sociální sítě demokracii oslabily. Je na každém, jestli ji dokážeme ubránit.
LN: Jak jste knihu psal? Měl jste k ruce odborníky?
Kniha se zrodila hlavně ze šoku, jak se vyvinul internet. Kdysi jsem byl technooptimista. Věřil jsem, že web bude lidi spojovat a pomůže spravedlivě a svobodně propagovat vzdělání, ideje, kulturu. Dnes jsem zděšený z toho, co se šíří na Facebooku nebo Twitteru. Nedávno jsem byl na Ukrajině, jejíž osud mě v mnohém inspiroval. Na východě země zemřelo už víc než deset tisíc Ukrajinců. Mí hrdinové se pokusí proniknout do trollovací fabriky a rozložit ji zevnitř. Kniha taky připomíná, že absurdní svět falešných zpráv by byl směšný, kdyby ho tolik lidí nebralo vážně. Je to svět výmyslů a fikcí a já jsem se pokusil uchopit ho jako literární prostor. Když jsem s rukopisem v roce 2015 začínal, myslel jsem si, že píšu fantastický román. Ale mezitím mě realita předběhla. Je to kniha o současnosti s žánrovými prvky sci-fi.
LN: Poznal jste nějakého trolla osobně?
Poznal jsem jich hodně. Hlavně pod svými statusy a blogy. Někteří chodili na mé akce, pár z nich pravidelně. Jsou vždy vítáni. Nemám problém konfrontovat se s jiným názorem. Jsem otevřený člověk, ale v diskusích rázný. Každý má právo na vlastní názor, ale nemá právo na vlastní fakta.
LN: Co dělat, aby trollové v informační válce neslavili vítězství?
Hlavně vzdělávat lidi, od raného věku. Učit je rozumět médiím. Žijeme ve stále složitějším, propojeném světě. Když jsem byl dítě, bylo to jinak. Už jako malí kluci jsme s bráchou věděli, že pravda je přesný opak toho, co se píše v deníku Pravda. Svět byl mnohem přehlednější. Dnes jsou problémy globální a to, co se děje na opačném konci zeměkoule, se týká i malého Česka nebo Slovenska. Většina propagandy se netváří jako propaganda a lidé často nevědí, že se nechávají obelhávat a manipulovat. Odhalovat falešné zprávy je bohužel časově mnohem náročnější než je vymýšlet. Ovšem vždycky je třeba začít u sebe. Zpochybňovat vlastní stanoviska, nebát se přiznat chybu. Není hanba splést se, je ale velká chyba nevzít si z toho poučení.
LN: Kniha je v druhém plánu kritikou subkultur. Z vaší novely všichni ti rádobykritici systému vycházejí jako jeho nejservilnější sluhové. Má dneska nějaká alternativa šanci?
Takzvaná alternativní média vládnoucí moc vůbec nekritizují, naopak jí přitakávají. Když se letos na jaře konaly na Slovensku masové protesty po vraždě novináře Jána Kuciaka, konspirační weby na demonstranty útočily, snažily se je zdiskreditovat odporným lhaním. Nechtějí občanský odpor a svobodnou vůli, potřebují pasivní, vystrašenou masu. Nic je neděsí víc, než když lidé překonají strach a vyjdou do ulic. Když v člověku vytvoříte dojem, že pravda ani spravedlnost neexistují, můžete dělat cokoliv: krást, podvádět a řídit stát jako soukromou firmu.
LN: Stylem máte blízko k Jaroslavu Rudišovi. Sledujete českou literaturu, baví vás?
Mně je česká kultura velmi blízká, hlavně autoři jako Egon Bondy nebo Ladislav Klíma. Jára Rudiš je už léta můj kamarád, podporujeme se. Škoda, že potkávám české spisovatele víc v Německu než v Praze nebo Bratislavě. Česko-slovenská vzájemnost má pro mě hluboký smysl. Považuji za vzácnost mít blízkého souseda. Kiska a Zeman jsou sice extrémní protiklady, ale takové rozpory jsme dokázali překonat, i když jsme ještě byli jedna republika.
