Nejdůležitějším úkolem výročních knižních cen Magnesia Litera je propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy. Tak si to tato nejdůležitější tuzemská knižní cena vetkla do štítu a patří jí za to velký dík. Jenže letos neměli porotci z čeho brát. Snad za to mohla koronavirová pandemie, jež ochromila vydávání i prodej knih (a minimálně na jaře ho úplně zastavila), že konkurenceschopnost české literatury znatelně poklesla (to však nevysvětluje fakt, že přihlášených publikací bylo letos téměř stejně jako loni, tedy přes čtyři sta).
Když se předloni knihou roku staly Hodiny z olova Radky Denemarkové, nejlepší prózou Teorie podivnosti Pavly Horákové a poezií Pernambuco Ivana Wernische, nebyl důvod se hádat. Další nominované knihy totiž byly rovněž velmi silné – Herbář k čemusi horšímu Petra Borkovce, Nulorožec Petra Stančíka, objevem roku Anna Cima a její Probudím se na Šibuji… všechny tyto tituly naznačují mimořádně silný ročník. Jenže už loni to nebyla žádná sláva: který z vítězných, respektive nominovaných titulů se bude číst ještě za pár let?
