Lidovky.cz: Album 100 Years si rozdělilo šest skladatelů z tzv. Pražské šestky podle různých historických období. Mohl si každý skladatel vybrat, nebo jste jako dirigentka a producentka „přidělovala“?
V hudbě se snažím nebýt direktivní, nedělá to dobrotu. Historická období ke zhudebnění jsme si rozdělili společně na jednom z našich setkání. Roli také hrálo to, kdo kdy bude mít na komponování čas, protože suita se psala chronologicky po jednotlivých obdobích za sebou.
Lidovky.cz: Bylo období, do kterého se nikomu příliš nechtělo?
Nepamatuji si, že by někdo hudroval a byl se svojí částí dějin nespokojený.
Štěpánka Balcarová- Trumpetistka, dirigentka, skladatelka - Studovala v Polsku a Rakousku, jako pedagožka působí na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka a na jazzové katedře HAMU - Působila a působí v několika menších jazzových souborech, např. Inner Spaces (Anděl 2012) nebo v septetu s polskou zpěvačkou Małgorzatou Hutek, s nímž natočila svoje první sólové album Life And Happiness of Julian Tuwim (nominace Anděl 2017) - v roce 2020 dirigovala Symfonický orchestr Českého rozhlasu v koncertním programu věnovaném jazzovému pianistovi a skladateli Karlu Růžičkovi - Je dirigentkou a uměleckou vedoucí šestnáctičlenného big bandu Concept Art Orchestra, s nímž vydala tři alba: The Prague Six (Anděl 2015), Vánoce dospělých (2018) a 100 Years (nominace na cenu Anděl 2020) - Je členkou sdružení mladých jazzových skladatelů, říkajícího si Pražská šestka, dalšími členy jsou Luboš Soukup, Vít Křišťan, Martin Brunner, Jan Jirucha a Tomáš Sýkora - Organizuje Skladatelskou soutěž Karla Krautgartnera o nejlepší kompozici pro jazzový orchestr s mezinárodní účastí |
Lidovky.cz: Suita je rozdělena logicky převážně podle „osmičkových výročí“, poslední předěl je rok 2004, tedy vstup ČR do EU. Bylo případně ve hře i jiné datum?
Ano, uvažovali jsme ještě o roku 1993 a rozdělení Československa, ale nakonec jsme dali přednost roku 2004. Chtěli jsme tím poukázat na důležitost směru, jakým jsme se tehdy vydali. Doufám, že z něho už nebudeme uhýbat.
Lidovky.cz: Concept Art Orchestra tvoří řada špičkových, a tudíž velmi vytížených hudebníků. Jak moc je složení orchestru variabilní?
Málokterý koncert se obešel úplně bez tzv. „záskoků“, a to právě z důvodu, o kterém mluvíte. Na druhou stranu se nestane, že by posluchač přišel na koncert a viděl náš big band v úplně jiném složení. Bez takového toho základního stálého jádra big bandu – rytmické sekce, stěžejních sólistů a leadrů sekcí – nevystupujeme.
Lidovky.cz: Jak název orchestru napovídá, zaměřujete se hlavně na koncepční projekty. Jaký je v tomto smyslu výhled?
Na letošek jsme měli naplánovaný další krásný koncepční projekt, který jsme se ale rozhodli hlavně kvůli epidemii odložit zatím na neurčito. Jednalo se o úzkou spolupráci s norským skladatelem Helgem Sundem, se kterým jsme chtěli společně vytvořit dílo inspirující se tvorbou konkrétních norských fotografů. Během koncertu se ony fotografie měly posluchačům promítat. Doufám, že se projekt podaří zrealizovat v budoucnu. Kromě dalšího ročníku Skladatelské soutěže Karla Krautgartnera, kterou letos otevíráme i pro několik dalších zemí, neplánujeme nic velkého. Ono se momentálně nedá plánovat vůbec nic.
Lidovky.cz: Vy se ale díváte hodně dopředu. Na rok 2023 máte v plánu máte dětskou jazzovou operu O ztracené vodě, která by měla být uvedena v Kulturním centru kláštera Broumov. Proč právě tam?
Díky Broumovu, lépe řečeno díky podpoře místního kulturního milovníka Jana Školníka, jsem mohla v minulosti zrealizovat již několik hudebních počinů. Celý vánoční program Concept Art Orchestra, který byl o dva roky později vydán na CD jako Vánoce dospělých, vznikl právě na objednávku Broumova, kde také zazněla druhá premiéra programu. Jako mecenáš je Jan Školník uveden i na našem posledním albu 100 Years. Stojí za realizací mnohých dalších kulturních, nejen hudebních aktivit na celém Broumovsku. Pokud by v České republice bylo více takových Školníků – podotýkám s velkým „Š“ – vypadala by naše kulturní scéna nesčetněkrát lépe.
Lidovky.cz: Láká vás i klasická operní tvorba? Lze považovat dětskou operu za jakousi „předehru“?
Takhle bych to určitě nebrala. Lákalo mě propojit nějaké lehčí dějové téma s jazzovým přístupem a melodikou a s účastí dětí. Pokud se dílko povede, tak bych spíš napsala ještě něco podobného, než abych se pouštěla do vod, které jsou mi přeci jen dost vzdálené.
Lidovky.cz: Dirigovala jste i symfonický orchestr. Je to velký rozdíl oproti jazzovému big bandu?
Tak to samozřejmě velký rozdíl je! Už jen velikostí tělesa. Prováděli jsme ale jazzový program, takže jsem se v hudbě cítila dobře. Opět, nerada bych, aby došlo k nedorozumění – já jsem jazzová a vždycky jazzová zůstanu (smích). Jen mě začínají lákat i jiné nástrojové kombinace.
Lidovky.cz: Jako skladatelka a muzikantka se věnujete řadě projektů, od velkých prací s orchestrem až například po písňovou tvorbu na vašem sólovém albu z roku 2017. Soustřeďujete se vždy intenzivně na jeden druh práce, nebo se naopak paralelně věnujete více projektům?
Pokud jsou „deadliny“ dostatečně daleko, jsem schopná věnovat se více věcem najednou. Když už je ale něco na spadnutí, zaměřím se už jen na tu jednu konkrétní věc.
Lidovky.cz: Můžeme od vás očekávat vedle orchestrální práce i nějaký komornější projekt právě třeba ve smyslu tuwimovských písní?
To bych já sama moc ráda, určitě na komornější projekt zase přijde řada. Teď mi do toho všeho ale přišla ještě „mateřská vlna“, kterou zažívá spousta žen do čtyřiceti let, takže se mé hudební plány realizují o chlup pomaleji, než jsem doposud byla zvyklá.
