Svou nefigurální tvorbou usiloval Kandinskij o ztvárnění univerzálního, o znovuobjevení zasutých struktur, které stojí mimo námět díla, a to skrze vlastní subjektivní náhled. „Abstraktní umění svléká přírodu z kůže, ale nezbavuje ji jejích zákonů, kosmických zákonů,“ říkal.
Malíř experimentoval s barvami i liniemi, jakoby komponoval hudbu. „Barva je síla, která přímo ovlivňuje duši. Barva je klávesnice, oči jsou kladívka a duše je piano se strunami,“ popisoval Kandinskij, jenž sám hrál na klavír a na violoncello, proces vnímání uměleckého díla.
Malíř Vassily Kandinskij,
Za první abstraktní dílo je považován obraz Abstraktní akvarel, který Kandinskij namaloval v roce 1910. Kandinskij vyprávěl, že několik let předtím, když se již za soumraku vracel do svého ateliéru, upoutal ho vlastní obraz, opřený obráceně o zeď, takže nemohl rozeznat motiv na něm zobrazený. Tehdy užasl, jak mocný dojem v něm obraz vyvolal pouze svými malířskými hodnotami, a domníval se, že „předmět“ jeho obrazům škodí. Tato náhoda tak navždy podle něj změnila dějiny výtvarného umění.
Abstrakce, ve které čáry a barevné skvrny nemají vztah k světu předmětů, však do jeho díla nespadla jako blesk z čistého nebe. Jak sám přiznal, první impulz vzešel z impresionismu. „Až do té chvíle jsem znal jenom realistické umění. A náhle jsem stál poprvé před obrazem, který měl podle katalogu představovat kupku sena, a já to nepoznal. Vše to ve mně zanechalo zmatený dojem, ale tehdy jsem ještě nemohl předvídat přirozené důsledky toho objevu,“ vylíčil setkání s obrazem Clauda Moneta Kupky sena.
Kandinského malířský vývoj šel od realismu, impresionismu, secese (romantické „pohádkové“ výjevy na základě hudebních a básnických zážitků) a expresionismu až k abstrakci. Jeho závěrečné tvůrčí období se vyznačuje snahou o syntézu západního racionalismu s barevností východního umění.
  |
Syn obchodníka s čajem, narozený 16. prosince 1866 v Moskvě, vystudoval práva a ekonomii na Moskevské univerzitě, později právo vyučoval na universitě v Dorpatu. Ve třiceti letech ale prožil otřes z výstavy francouzského impresionismu a neváhal rozlomit si život na dvě půlky. Od té chvíle se plně věnoval malířství.
Studoval v Mnichově, cestoval, poznával lidové umění na Sibiři i západní kulturu, vstřebával ji a rouboval na ruský spiritualismus. Patřil k zakladatelům slavné mnichovské skupiny Der blaue Reiter (Modrý jezdec). V té fázi, kdy skládal „barvy a linie proti sobě a spolu“, se těsně před první světovou válkou vrátil přes Švýcarsko a Balkán do Ruska.
Zde po říjnové revoluci zastával významné veřejné funkce v sovětských komisích pro umění. Vydržel tam ale jen do roku 1921 (již o rok později sovětští komunisté zakázali abstraktní umění jako tvorbu odporující socialistickým ideálům), kdy se opět usadil v Německu. Byl profesorem na proslulé umělecké škole Bauhaus, psal, vystavoval, pracoval jako designér či spolupracoval s divadlem. V roce 1928 se stal německým občanem.
Po nástupu nacismu a zavření Bauhausu se v roce 1933 uchýlil do Francie. O čtyři roky později byla jeho díla ukazována na nacistické výstavě „degenerovaného umění“ a 57 jeho děl v německým muzeích a galeriích bylo zkonfiskováno. V roce 1939 se Kandinskij i jeho druhá žena Nina Anderejevská, kterou si vzal v roce 1917 a se kterou měl syna Vsevoda (zemřel jako tříletý), stali francouzskými občany.
Vasilij Kandinskij zemřel 13. prosince 1944 v Neuilly-sur-Seine poblíž Paříže na arteriosklerózu ve věku 78 let.
