Ve věcech srdce jsem přesná nebyla

Ve středu se vracíte do Prahy. Léta tu máte věrné publikum – na který pražský koncert si vypomenete nejraději?
Pamatuji si ten úplně první. Prodali čtyři tisíce lístků do sálu, kam se vešly dvě tisícovky lidí. Všichni byli namačkaní v uličkách!

Posluchači od vás nejspíš čekají písničky, které vás proslavily, jako Tom's Diner, Luka or Blood Makes Noise. Ale co ti, kteří jsou zvědaví na váš nový materiál?
Na koncertech hraji obojí – jednak straré hity a oblíbené písničky, ale také několik nových. Některé z nich jsou tak čerstvé, že jsem vlastně ještě nepřišla na to, jak je hrát správně.

Je i ve vašich nových písničkách nejdůležitějším nástrojem akustická kytara, nebo se necháváte inspirovat i jinými zvuky?
Poslouchám všechno možné - hip-hop, standardy, klasickou hudbu, jazz, R&B, nahrávky z vydavatelství Motown i to, co je právě Top 40. Co se týká koncertování, zrovna mě velmi baví počítačový software nazvaný Garageband, díky němuž mohu ke kytaře přidávat spoustu různých zvuků.

Společně s dirigentem sanfraciských symfoniků Tomem Voegelim uvádíte v rádiu úspěšný pořad American Mavericks. Můžete ho nějak přiblížit?
Jak je zřejmé už z názvu, jde nám o to představit nekonformní, svérázné skladatele a hudebníky, kteří vnesli do americké hudby 20. století jak kompoziční tak zvukové inovace.  Myslím, že se náš program dá naladit na internetové adrese http://musicmavericks.publicradio.org/.

Vaši známou  písničku Tom's Dinner nedávno remixovala téměř třicítka avantgadrních i popových umělců, například Danger Mouse, Destiny's Child, Lil Kim nebo Ludacris. Řekli vám, proč se vracejí právě k ní?
Pozor, ta písnička se jmenuje Tom´s Diner, a ne Dinner. Tom´s Diner je místo, kde svou večeři jíte! Ta skladba je něčím tajemná – v melodii nebo v rytmu má něco, co si lidi chtějí vyzkoušet po svém. Samotnou mě to udivuje.

List The New York Times uveřejnil váš článek o tom, jak jste se snažila získat řidičák. Jaké poučení může získat písničkářka pozorující město zpoza volantu?
Že je daleko lepší a bezpečnější, když vás po městě vozí lidé, kteří se v řízení auta doopravdy vyznají.

Jedna z novinek na vaší internetové stránce se týká vašeho loňského sňatku: „Pan Mills požádal slečnu Vega v květnu roku 1983 o ruku. Jeho nabídku přijala na štědrý den 2005." Těch dvanáct let přivádí člověka k otázce, jestli všechna svá rozhodnutí promýšlíte tak zevrubně a přesně ...
Vy jste si to špatně spočítal – není to dvanáct, ale dvacet dva let! Ve věcech srdce jsem, bohužel, nikdy přesná nebyla.  Ale když jsem ho tentokrát po tom dlouhém čase viděla znovu, věděla jsem, že je to ten pravý. Myslím, že mám velké štěstí.