Velký příběh beze slov

Ve Vámosově pojetí se milostné drama odehrává v Itálii, v blíže neurčeném městě. Z konfliktu znepřátelených rodin Monteků a Kapuletů jsou vypuštěny postavy Chůvy a Rosalindy.

Nápadité taneční kreace
Od prvního vstupu protagonistů na scénu je zřejmé, že prožívají silné emoce, které kladou výrazné nároky na herecký projev interpretů. Vámos je choreografem, kterému se daří vyprávět velké příběhy beze slov. Zúročuje své jevištní zkušenosti (bývalý sólista Bavorské státní opery a ředitel baletu Deutsche Oper am Rheim), režijní důslednost, s níž jde za svou vizí. Ta je inteligentně a pečlivě fabulována. Jeho Romeo a Julie odkrývá veškeré situační a niterné polohy, zachycené také v samotné Prokofjevově suitě. Hudba a choreografie sledují emotivní rozpoložení hrdinů. Jejich tragédie je podána v precizně vybroušené formě, která přináší ojedinělý umělecký zážitek.

Charaktery postav jsou jasně vykresleny - Vámos dokáže obnažit vnitřní prožitky a veškerý pohybový materiál je plně prosycen intenzivními duševními pochody postav. Pravdivost taneční kompozice je až nemilosrdná a v jejím ozvláštňujícím zvnitřnění tkví také její síla.

Hodnocení LN: * * ** *

Romeo a Julie Choreografie a režie: Youri Vámos (podle W. Shakespeara a L. Lavrovského) Scéna a kostýmy: Michael Scott Světla: Klaus Gärditz Premiéra: 9. a 20. 11. 2006, Národní divadlo

Klasická taneční technika je základem pro košaté a nápadité tanečněherecké kreace. Jasné pohybové kontury rýsují jednotlivé typy povah - osudových milenců, Merkucia, Tybalta aj. Stejně zdánlivou strohostí se vyznačuje i scénická dekorace - černé průčelí podloubí ohraničuje prostor jeviště, kde se mění atmosféra nasvícením a změnou barvy závěsu v obloucích. Zvolenému časovému údobí odpovídají kostýmy. Ve výrazném kontrapunktu se prolínají sóla a sbory. Ansámblové obrazy jsou živým organismem - tanec v duchu tanga ve čtvrté scéně 1. dějství skvěle vystihuje upjatost a přetvářku vyšší společnosti. Paris je tu úlisný a zároveň směšný ve své škatulce vzorového nápadníka. S ním pak kontrastuje spontánně reagující odmítavá Julie ve skvěle vypointovaném duetu. Dění na scéně je vzrušující a vyvolává zvláštní napětí, kterým probleskují i humorné momenty dané situací či naturelem postav (Merkucio, Benvolio).

Pollertová se Štípou excelují
Vámosova koncepce díla klade velké nároky na výrazový rejstřík účinkujících. Vyžaduje dokonalou techniku vždy propojenou s niternými pochody postav. V prvním obsazení se představili noví členové sboru - Ivana Mikešová a Matěj Urban. V prvních dvou dějstvích dali svým partům onu nesnesitelnou lehkost bytí, která dává jejich projevu ojedinělou autentičnost a půvab. Romeo Julie v jejich podání nepostrádají nevinnost a naivitu. Ve třetím dějství pak ale neustáli všechny technické detaily svých partů, což se odrazilo v celkovém dojmu z jejich projevu. Roli Merkucia s neobyčejným espritem a jistotou tančí Alexandr Katsapov; Jiří Kodym překvapuje soustředěným výkonem v roli Tybalta, jehož nenávist a charakter vystihuje s obdivuhodnou bravurou.

Ztvárnění hlavních rolí v podání Adély Pollertové a Michala Štípy (druhé obsazení) je vyzrálejší. V počátečních obrazech místy postrádá úplnou přirozenost mladické bezstarostnosti, v závěru však Pollertová se Štípou excelují. Bezchybně tančí a daří se jim naplno prožít tragédii svých hrdinů.