Hrůša zahájil spolupráci s tímto prvotřídním orchestrem hostováním ve Vídeňské státní opeře s Janáčkovou Věcí Makropulos už před několika lety, loni s ním nastudoval Káťu Kabanovou na Salcburském festivalu a už má za sebou i několik orchestrálních abonentních koncertů. Pokud jde o pražský program, jednoznačně je mu bližší Dvořák než Brahms, ale výkon orchestru si po celou dobu držel nejvyšší laťku.
Okouzlující harmonie
Nejprve zazněl Klavírní koncert č. 2 B dur Johannese Brahmse, který má čtyři věty a trvá kolem padesáti minut. Sólistou byl mladý ceněný klavírista ruského původu Igor Levit. Náročný part zahrál kultivovaně a na vysoké úrovni, ale vedle největších mistrů klavíru mu chyběl kus technické svrchovanosti a plně nosný tón. Nejlépe se mu vydařila pomalá třetí věta s violoncellovým sólem a pak radostný závěr.
J. BRAHMS: KLAVÍRNÍ KONCERT Č. 2 B DUR A. DVOŘÁK: SYMFONIE Č. 8 G DUR „ANGLICKÁ“ Wiener Philharmoniker, dirigent Jakub Hrůša Dvořákova Praha, Rudolfinum, 13. 9. |
Také dirigent stál před tímto koncertem možná poprvé, vedl hudebníky spolehlivě, ale místy jako by zůstalo u vnějšího gesta. Nicméně orchestr měl krásnou temnou barvu a vždy přesvědčivé nasazení. Symfonie v druhé polovině byla oproti zvyklostem kratší než koncert, což ale neubíralo na celkovém dojmu.
Dvořákovu Osmou otvíralo nádherně přednesené lyrické téma a po něm mimořádně barvité flétnové sólo. Harmonie mezi smyčci a dřevěnými dechy tu byla okouzlující. V druhé větě podtrhl dirigent dramatická místa, zatímco ve třetí líbeznost a tanečnost, charakteristická zpěvnost opravdu nechyběla.
Typicky vídeňský přídavek
Když tu Vídeňští filharmonikové hráli naposledy Dvořákovu Šestou s Andrisem Nelsonsem, nebyl výsledek dvakrát přesvědčivý, i kvůli přehnaně pomalým tempům. Hrůša zvolil rychlejší, jak to odpovídá domácí tradici, zejména pak ve čtvrté větě, kterou od začátku zdobila trubková sóla. Nadšené publikum se dočkalo i typicky vídeňského přídavku, který by se hodil na pověstný novoroční koncert. Jakub Hrůša znovu neponechal nic náhodě a bylo až dojemné ho sledovat ve společnosti jednoho z nejlepších světových orchestrů v tak přátelské harmonii. Takový most mezi Vídní a Prahou vznikne málokdy.
