První ročník vídeňského festivalu proběhl v roce 1951 ve městě ještě obsazeném sovětskou armádou. Festival měl pomáhat rozbít uměleckou izolaci Rakouska – důsledek austrofašismu, války i neutěšeného poválečného stavu. Prolamování hranic má tato přehlídka divadla, tance, hudby, výtvarného umění i žánrů, které zatím nelze zařadit, jako hlavní ideu svého programu dodnes a rozhodně nejde o prázdnou frázi, kterou se bez naplnění ohání kdejaký festival.
Divadelní program letošního ročníku představil silnou sestavu tvůrců, kteří v posledním desetiletí často provokujícím způsobem měnili vžitou představu o divadelním výrazu i prostoru: Anne-Cécile Vandalem, Kornél Mundruczó, Milo Rau, Susanne Kennedy, Julien Gosselin, Joël Pommerat, Simon McBurney s divadlem Complicité aj.
Z ekologického thrilleru surreálná bajka
Posledně jmenovaný patří v této společnosti mezi divadelní nestory, proslulé londýnské divadlo Complicité spoluzakládal už v roce 1983. Jeho režie divadelní adaptace románu Olgy Tokarczukové Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých je ale moderní a současná provedením i tématem.
