Básník činný, angažovaný pro sociální, anebo rovnou komunistickou věc – jakkoli si jeho rodina žila vysoko nad poměry, jakkoli je Jiří na fotografiích z kraje dvacátých let pěkně naducaný, dobře živený.
Ale vizuál génia nedělá. Wolker je z dnešního pohledu jasně nejvýraznějším reprezentantem zdejšího expresionismu, tedy jeho sociální verze. Psal svůj verš sice dost prozaizovaně, dějově a s pointou, ale v jádře pořád měkce, lyricky; je sice básníkem bolesti a zmaru, ale nikdy ne tak surový a syrový, tak nihilistický jako jeho německojazyční kolegové Trakl, Benn anebo Heym.
Wolker byl v básni docela milý kumpán. Dokud si z něj nevyrobili svou hlásnou troubu zdejší komunisté.
