Stejně vyčerpávající je i její prohlídka, pokud ji návštěvník pojme komplexně. Ke zhlédnutí byly vybrány desítky nádherných děl, z nichž valná část nebyla nikdy veřejnosti představena. Kromě pořádající Národní galerie v Praze zapůjčila exponáty také vídeňská Albertina a další muzea, galerie a soukromí sběratelé.
Záměrem protagonistů expozice Petry Kolářové a Petra Šámala bylo poukázat i na méně známá fakta spojená s tvorbou akvarelů. Výstava se zabývá uměleckou symbiózou mezi dvěma metropolemi v době, kdy byly součástí jednoho státu, a připomíná vysokou kvalitu českých akvarelistů, která povznášela úroveň středoevropské výtvarné kultury.
Snahu o detailní představení techniky akvarelu, jež dosáhla největšího rozmachu v 19. století, návštěvník sice vnímá, citelněji však prožívá estetickou hodnotu prezentovaných děl. Akvarel stojí na pomezí kresby a malby, práce na papíře jsou tvořeny vodou ředěnými barvami. Výsledná díla působí lehce, jemně, přirozeně. Akvarel skýtá málo možností pro případné opravy.
Ke zhotovení krajin, zátiší, vedut, portrétů a pohledů do interiérů touto technikou je zapotřebí velkého mistrovství. Výstava zachycuje všechna pro akvarel tradiční vyobrazení více než dostatečně. Věnuje se však i přesahu akvarelu do architektury, grafiky, fotografie.
Národní galerie v poloze záměru. Lidé chtějí modernu, na tu budou ochotni přijet i odjinud |
Vystaveny jsou také akvarelové skici. Všechny práce vykazují mimořádnou preciznost. Ve většině případů jsou naprosto dokonalé, často jen popisek prozrazuje, že se návštěvník dívá na akvarel, a ne na fotografii. Mezi vystavujícími je překvapivě mnoho umělkyň. V 19. století se totiž akvarel stal dostupným i ženám. Proč tomu tak bylo, se návštěvníci dočtou na jednom z textových panelů.
Díla zaplňují mnoho sálů Veletržního paláce, z prezentovaných autorů je těžké vybrat několik jmen. Od významných (nebo obecně známých) umělců je vystaven větší počet jejich prací. Patří k nim třeba Vincenc Morstadt se svými vedutami Prahy. Díla akvarelistů zachycují někdejší podobu měst a krajin. Úchvatný je pohled na Český Krumlov od Bedřicha Havránka, na Hazmburk a Krkonoše od Antonína Karla Balzera.
Akvarel mezi Prahou a VídníVeletržní palác v Praze Do 7. ledna 2023 |
Franz Alt zvěčnil chrám sv. Štěpána ve Vídni, Rudolf Alt zase pražské Křižovnické náměstí, Lorenz Janscha Vyšehrad, Jakob Alt krajinu v Badenu, Jan Novopacký Gmundenské jezero, Ludwig Lange Schwarzenberský palác v Praze atd.
Menší počet akvarelů dává nahlédnout do měšťanských a šlechtických interiérů. Do této série významně přispěli Eleonore Thurn-Taxisová, Louisa Piepenhagenová, Josef Mánes, Karel Nord a další. Autorům akvarelů neunikly ani společenské události. Příkladem je práce Eduarda Gurka s názvem Korunovace Ferdinanda v pražské katedrále.
Mezi vystavenými díly vynikají akvarely s méně typickými náměty. Je to Athéna, Hynaisova studie k výzdobě opony Národního divadla, vytvořená v roce 1882. Zajímavostí je také ilustrace Petera Fendiho k básni Tušení vojína od Ludwiga Rellstaba. Pozoruhodných děl se v expozici nachází nespočet. Patří k nim i vynikající portréty.
Celková úroveň výstavy Akvarel mezi Prahou a Vídní je srovnatelná s velkými tematickými výstavami ve vídeňské Albertině. Jenom jí chybí rakouská propagace v podobě pouličních plakátů, billboardů a letáků. Každý návštěvník Vídně se při procházce městem dozví, co právě vystavuje Belveder, Albertina, Kunsthalle…
