Patří ke generaci, která dozrávala v nepřívětivých sedmdesátých a osmdesátých letech. Vždycky projevoval mimořádný smysl pro vyjádření absurdity vztahů ve společnosti. Zaznamenával to, co se odehrává v běžném životě, ale často s výraznou nadsázkou.
Nejprve se prosadil drsnou kritikou každodenní šedi životního stylu v období takzvané normalizace, kdy ztvárňoval stereotyp dnů strávených v panelácích a kdy byli lidé tak zaneprázdnění sháněním všeho možného, že jim už nezbýval ani čas, ani energie, aby se soustředili na rozvíjení přirozených vzájemných vztahů.
Od počátku se v jeho obrazech projevovalo velkorysé malířské gesto a smysl pro volbu ostrých barevných akcentů. Tím vyjadřoval svůj pohled na měnící se charakter společnosti.
