Předchozí desku, hudbu k němému filmu Křižník Potěmkin, předvedli Pet Shop Boys naživo předloni v září na londýnském Traffalgar Square. Recenzent BBC tehdy o dvaasedmdesátiminutové produkci k filmu Sergeje Ejzenštejna z roku 1925 napsal, že „Pet Shop Boys přidali hudební sílu již tak vypjaté scéně“.
Jeho věta vlastně platí i o novém písničkovém albu Fundamental na pozadí současných světových událostí viděných očima Neila Tennanta (52) a Chrise Lowa (46). V nejlepších momentech tu přicházejí se zpěvnými melodiemi, lehkým patosem vyváženým ironickým textem, kde se dá najít několik rovin, přičemž takové hledání nebude jen úmornou prací pro teoretiky moderní kultury.
Na rozdíl od hudby k avantgardnímu filmu o sovětských námořnících se o nové desce Fundamental nedá říci, že by se dvojice se zálibou v pop-artu někam posunula. Úlevné může být naopak zjištění, že zůstává na pozicích, které se jim podařilo dobýt. Na větší části desky zní tedy jejich kombinace směšného patosu a heroické velkoleposti výtečně.
Proutníkovy potíže s erekcí
Nové album vzniklo v produkci Trevora Horna (mj. Frankie Goes To Hollywood, Seal). Vydavatelská firma ohlásila desku Fundamental singlem I Am With Stupid, která, soudě podle textu, pravděpodobně pojednává o vazalském vztahu Blaira s Bushem.
Přestože je diskotéková skladba zazpívaná s patřičnou procítěností, přeci jen zní díky svému textu jako poněkud plakátová satira. Pilotní singl se ve firmě prostě vybírá tak, aby mu všichni rozuměli - přestože má písnička svůj kouzelný moment v refrénu „óóó, fandím troubovi“, zazpívaném s patřičnou lehkomyslností, je zbytek alba naštěstí o dost lepší. Občas se část vtipu ztratí cestou, při tlumočení do odlišné kultury: Ve skladbě Integral Pet Shop Boys vyjadřují nechuť vůči povinnosti nosit v Británii identifikační kartu, tedy občanský průkaz, ovšem slogan „jestlis' neudělal nic špatného/nemáš se čeho bát,“ zní uším občana postkomunistické země, který bojuje s pocitem viny, jen co se vzdálí více než dvě stovky metrů od bydliště bez občanky, stále značně podezřele.
Celkově lze čtvrtstoletí fungující kapele přiznat několik výrazných plus. Na většině alba je diskotékový elektropop celkem vzrušujícím poslechem díky Trevoru Hornovi, který naposledy spolupracoval s Pet Shop Boys před osmnácti lety. Jednoduché syntezátorové linky a přímočarý puls se šmahem a podle potřeby mění v les plný smyčců, tympánů a klávesových běhů. Hlas zpěváka Neila Tennanta vzbuzuje dojem vtipálka s vážnou tváří hráče pokeru. Naštěstí je co sdělovat, jako ve výtečné The Sodom And Gomorrah Show: „Půjdeš na tu show v Sodomě a Gomoře?/Bude tam všechno potřebné k dokonalé zábavě a poučení/slunce, sex, hřích, zásah shůry/smrt a zničení/show v Sodomě a Gomoře/je představením jednou za život.“ Jako politický výrok působí tento aktualizovaný biblický apokryf silněji než prvoplánové protiblairovské proklamace a těm, kdo se nechtějí zdržovat texty, bude stačit, že uslyší Pet Shop Boys v nejlepší hudební formě.
Neméně vtipná je skladba Casanova In Hell (Casanova v pekle). Tentokrát je život známého proutníka pojednaný jako story ochromujícího strachu ze selhání erekce, jež si svůdce vynahradil falšováním kronik se zápisky o svých úspěších. Zkušená dvojice si dokonce může dovolit zobecňovat. Jaké je podle Pet Shop Boys poučení z 20. století? „Někdy je řešení horší než problém.“
Jeho věta vlastně platí i o novém písničkovém albu Fundamental na pozadí současných světových událostí viděných očima Neila Tennanta (52) a Chrise Lowa (46). V nejlepších momentech tu přicházejí se zpěvnými melodiemi, lehkým patosem vyváženým ironickým textem, kde se dá najít několik rovin, přičemž takové hledání nebude jen úmornou prací pro teoretiky moderní kultury.
Na rozdíl od hudby k avantgardnímu filmu o sovětských námořnících se o nové desce Fundamental nedá říci, že by se dvojice se zálibou v pop-artu někam posunula. Úlevné může být naopak zjištění, že zůstává na pozicích, které se jim podařilo dobýt. Na větší části desky zní tedy jejich kombinace směšného patosu a heroické velkoleposti výtečně.
Proutníkovy potíže s erekcí
Nové album vzniklo v produkci Trevora Horna (mj. Frankie Goes To Hollywood, Seal). Vydavatelská firma ohlásila desku Fundamental singlem I Am With Stupid, která, soudě podle textu, pravděpodobně pojednává o vazalském vztahu Blaira s Bushem.
Přestože je diskotéková skladba zazpívaná s patřičnou procítěností, přeci jen zní díky svému textu jako poněkud plakátová satira. Pilotní singl se ve firmě prostě vybírá tak, aby mu všichni rozuměli - přestože má písnička svůj kouzelný moment v refrénu „óóó, fandím troubovi“, zazpívaném s patřičnou lehkomyslností, je zbytek alba naštěstí o dost lepší. Občas se část vtipu ztratí cestou, při tlumočení do odlišné kultury: Ve skladbě Integral Pet Shop Boys vyjadřují nechuť vůči povinnosti nosit v Británii identifikační kartu, tedy občanský průkaz, ovšem slogan „jestlis' neudělal nic špatného/nemáš se čeho bát,“ zní uším občana postkomunistické země, který bojuje s pocitem viny, jen co se vzdálí více než dvě stovky metrů od bydliště bez občanky, stále značně podezřele.
Celkově lze čtvrtstoletí fungující kapele přiznat několik výrazných plus. Na většině alba je diskotékový elektropop celkem vzrušujícím poslechem díky Trevoru Hornovi, který naposledy spolupracoval s Pet Shop Boys před osmnácti lety. Jednoduché syntezátorové linky a přímočarý puls se šmahem a podle potřeby mění v les plný smyčců, tympánů a klávesových běhů. Hlas zpěváka Neila Tennanta vzbuzuje dojem vtipálka s vážnou tváří hráče pokeru. Naštěstí je co sdělovat, jako ve výtečné The Sodom And Gomorrah Show: „Půjdeš na tu show v Sodomě a Gomoře?/Bude tam všechno potřebné k dokonalé zábavě a poučení/slunce, sex, hřích, zásah shůry/smrt a zničení/show v Sodomě a Gomoře/je představením jednou za život.“ Jako politický výrok působí tento aktualizovaný biblický apokryf silněji než prvoplánové protiblairovské proklamace a těm, kdo se nechtějí zdržovat texty, bude stačit, že uslyší Pet Shop Boys v nejlepší hudební formě.
Neméně vtipná je skladba Casanova In Hell (Casanova v pekle). Tentokrát je život známého proutníka pojednaný jako story ochromujícího strachu ze selhání erekce, jež si svůdce vynahradil falšováním kronik se zápisky o svých úspěších. Zkušená dvojice si dokonce může dovolit zobecňovat. Jaké je podle Pet Shop Boys poučení z 20. století? „Někdy je řešení horší než problém.“
