Malíř mezinárodního významu. Německý teoretik vydává monografii o díle Zdeňka Sýkory

Hans Peter Riese patří k německým novinářům a teoretikům, kteří se od šedesátých let zajímali o umění za železnou oponou, tedy ve střední a východní Evropě. Dlouhodobě sledoval tamní neoficiální výtvarnou scénu a u nás zaměřil svou pozornost kromě jiných progresivních malířů a sochařů především na Jana Kubíčka nebo Zdeňka Sýkoru. Tentokrát vyšla jeho monografie Zdeňka Sýkory, s nímž se řadu let či desetiletí přátelil, a pozorně sledoval jeho vývoj.

Průkopník využití počítače

Na monografii Hans Peter Riese dlouhodobě pracoval již za malířova života, ale i po jeho smrti. Důkladně v ní popsal principy jeho tvorby a období a okruhy, k nimž postupně dospíval. Zabývá se jednotlivými etapami. Popisuje rané krajiny z konce padesátých let, ve kterých Sýkora vycházel z evropského expresionismu, ale také z kubistického tvarosloví.

Přitom se však již přibližoval mezinárodní expresivní abstrakci a počátkem šedesátých let již směřoval ke geometrickému řádu, ve kterém přirozeně navázal na meziválečnou avantgardu. Velmi brzy pak došel ke geometrickým strukturám (Šedá struktura, 1962–1963, Červeno-zelená struktura, 1963), ve kterých se jednoduché geometrické prvky podle určitých pravidel dělí, posouvají či natáčejí.

Byl jedním z prvních umělců v mezinárodním měřítku, kteří začali využívat možnosti počítače. Spojil se s matematikem Jaroslavem Blažkem, který Sýkorovy představy zadal do počítače, a ten mu nabídl nejrůznější varianty, z nichž si pak malíř vybral ty, které se mu nejlépe hodily. Postupně pak dospěl k makrostrukturám, v nichž se kruhy začaly měnit v prolínající se linie. Z nich se později odvinuly liniové obrazy, ve kterých se Sýkora opět přiblížil krajině a přírodě.

Bílý čtverec (Nanebevzetí čtverce) (1961). Olej, plátno, 120 x 99 cm

Ze svého křesla v lounském ateliéru sledoval přes řeku Ohři malebné linie Českého středohoří a říkal, že vlastně pořád vychází z krajiny. Počítač mu jistě vydatně pomáhal, vždyť na základě umělcova a matematikova zadání určoval směr, sílu i barvu linií, ale byl to jen pomocný prostředek. Na základě svých pravidel by malíř dospěl k podobným výsledkům sám, jen by asi neměl na výběr z tolika možností.

Málo známé souvislosti

Hans Peter Riese nasbíral svým dlouholetým studiem středoevropského umění obrovské množství informací a měl výhodu trvalého srovnávání s uměním na západ od našich hranic. Proto je jeho text nesmírně cenný, upozorňuje na různé souvislosti, které málokdo zná, a vykonal pro propagaci našeho umění velmi mnoho v tom smyslu, že přispěl ke vřazení českých umělců do mezinárodních souvislostí. O našem malířství či sochařství poválečného období se takřka až do poloviny 60. let v zahraničí skoro nic nevědělo, dějiny umění byly uzavřené a jen pár autorů proniklo za tuto hranici.

Linie č. 115 (1994). Olej, akryl, tužka, plátno, 148 x 148 cm.

Zdeněk Sýkora se stal jedním z nich, právě zásluhou takových osobností a nadšenců pro české a středoevropské umění, jako je Hans Peter Riese. V monografii jsou vedle opravdu důkladně promyšlených kapitol, svědčících o dlouholetém studiu, přesně vybrané soubory děl, ze kterých můžeme pochopit, z čeho Zdeněk Sýkora vycházel, jak logicky a přirozeně se vyvíjel jeho umělecký názor, jak se do něj promítají jeho představy o kosmu, jaká energie se do jeho obrazů soustřeďuje. Existují i jiné knihy o jednotlivých oblastech jeho díla, například o grafice, nebo publikace shrnující rozhovory. Ale takto komplexní publikace, která jej hodnotí ze všech možných úhlů pohledu, vychází tentokrát poprvé.