LN Váš román Na domácí frontě byl po devatenácti letech finským dílem, které získalo Cenu Severské rady pro literaturu. Bylo to čekání pro finskou literaturu hodně frustrující?
Je pravda, že devatenáct let je dlouhá doba... Nicméně mohu mluvit jen za sebe a prostě jen říci, že jsem byl překvapený, neboť jsem tento úspěch neočekával.
LN Jedna z postav vašeho románu Na domácí frontě je válečným veteránem sovětsko-finské války. Je tento střet ve Finsku stále živý?
Pro naši generaci ano, neboť naši otcové se této války zúčastnili. Mám ale dvě dcery, a ty už, myslím, tahle historická záležitost vůbec nepálí.
LN První vaší knihou byla v roce 1982 básnická sbírka Politováníhodné nezdary. Píšete ještě poezii?
S poezií jsem začínal, vydal jsem nejen Politováníhodné nezdary, ale ještě další tři básnické knihy. Později jsem ale přešel zcela k próze.
LN Próza jako snazší cesta ke čtenáři?
Musím připustit, že moje básně nebyly nejlepší: šlo totiž o krátké příběhy, které měly pouze formu básně.
LN Napsal jste také knihy pro děti - byly primárně vytvořeny pro vaše dcery?
Když jsem je psal, tak jsem ještě děti neměl. A když už jsem pak děti měl, mé knihy se jim nelíbily. Možná je to proto, že jsem byl při jejich psaní příliš bezohledný.
LN Co bylo tedy důvodem jejich vzniku, když jste tehdy ještě neměl děti?
Jsem dětinský, a ta nespoutanost mi vyhovovala - taky to má docela dobré terapeutické účinky.
LN Váš první román má název Buster Keaton: život a činy. Proč jste si vybral právě tohoto komika?
Buster Keaton ve svých filmech vytvářel svět beze slov a já jsem chtěl k té jeho mlčenlivé tváři přidat slova. Jde tedy o stoprocentní fikci.
LN Romány Klasik a Na domácí frontě byly zfilmovány. Líbí se vám tyto snímky?
S oběma jsem byl spokojený, přičemž Na domácí frontě vzniklo v nezávislé produkci a jde o svérázné uchopení románu, který je ostatně psán do značné míry jako scénář.
LN Znamená pro Finy jejich jazyk velkou izolaci?
To tedy znamená. Třeba švédština je v lecčems podobná angličtině, stejně jako norština či dánština, ale náš jazyk s těmi okolními nemá společného vůbec nic. Navíc od října do března žijeme ve tmě plné sněhu. To je prostředí, v němž se rodí naše komika.
