Šašek od 60. let působil na Barrandově a jako dramaturg se podílel na všech filmech Miloše Formana před jeho emigrací do USA. Poté pracoval s režisérem Jaroslavem Papouškem na trilogii o Homolkových nebo s dvojicí Svěrák - Smoljak na filmech od Na samotě u lesa a Kulového blesku až po Vesničku mou střediskovou, Obecnou školu, Kolju nebo Vratné lahve.
Sám byl úspěšným a pilným scenáristou a pro československý a český film vytvořil více než tři desítky scénářů. V 60. letech se prosadil scénářem k filmu Intimní osvětlení, pak pro film adaptoval texty spisovatele Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy, Prokletí domu Hajnů nebo Helimadoe. Za scénář k tomuto snímku získal v roce 1994 Českého lva.
S manželkou Věrou Šaškovou psal scénáře k televiznímu cyklu Úsměvy.
Jeho pracovním krédem bylo „Pro scenáristu platí buď napoprvé, nebo nikdy.“ Protože, i když je scénář na počátku každého filmového příběhu, vždy je nakonec film víc režisérův, než scenáristův. „Když není s filmovou podobou scénáře spokojen, když režisérovy zásahy do scénáře nepřispěly k lepšímu výsledku, neboť i režiséři mohou mít větší ambice než talent, zbývá mu trpký pocit zmarněných nadějí, od kterého není daleko k pocitu podvedeného,“ popsal svou zkušenost v rozhovoru pro časopis Reflex.
