Po dlouhá léta, po která se těší obecné pozornosti a uznání, nikoho nezklamala, nepodrazila, nepomluvila ani se za četná příkoří nepomstila, proto jsou dnešní gratulace veskrze upřímné a vyjadřují přání, aby ji zdraví zrazovalo co nejméně, aby se – i když to není v jejím naturelu – pokud možno šetřila, abychom ji dál mohli mít za vzor talentovaného a čestného umělce a člověka, na kterého jsme právem hrdi.
Koncert jako pocta
Že ji obecenstvo upřímně miluje, se prokázalo mnohokrát – během její první velmi úspěšné kariéry, již násilně přetrhly důsledky její aktivní reakce na okupaci v srpnu 1968 a následná normalizace, i po dvaceti letech, když přišla druhá kariéra, již jako by ani nepoznamenalo období nuceného „hlasového klidu“, jak tu nelehkou dobu sama nazývá. Koncertovala, hrála a zpívala v malých muzikálech, točily se o ní dokumenty...
Písničky, které svým charismatickým projevem obohatila, rezonují dodnes, jejich texty posluchači znají a dovedou s rádiem (pokud je vysílá) zazpívat. Nejen Lampu, Cestu, Loudá se půlměsíc, Magdalenu, Dobrodružství s bohem Panem, samozřejmě Modlitbu pro Martu, ale i s Waldemarem Matuškou nezapomenutelně zazpívanou píseň Víc nechtěl by snad ani d’Artagnan a třeba i ve své době důležité Tajga blues...
Většina z nich posloužila i za základ nedávnému divadelnímu zpracování v pásmu s názvem Marta, reflektujícím život a repertoár populární zpěvačky.
Když se s jevištěm oficiálně v pětasedmdesáti rozloučila, jako by tím nastartovala svou třetí kariéru. O Martu Kubišovou publikum zdaleka neztratilo zájem, kdekoli se objeví, nadšeně ji vítá a spontánně projevuje své sympatie. Jistě i za její působení v disentu, za dlouholeté angažmá ve věcech společenské odpovědnosti, moderování adventních koncertů i starostlivost o zvířata.
Toto vše jistě potvrdí i čtvrteční koncert na počest jubilantky, který s Martinými kolegy a kolegyněmi pořádá v pražské Lucerně Český rozhlas. Ten v minulých dnech také vždy po ránu zveřejňoval útržky ze života Marty Kubišové, takže si pamětníci leccos připomněli a ti, kteří si ještě nemohou pamatovat, čím vším si zpěvačka prošla a čím si naši úctu zasloužila, se mohli poučit.
Dárek posluchačům
Supraphon se ke gratulacím připojuje reedicí vánočního alba Adventní písně a koledy z roku 1990, na kterém se s Martou Kubišovou spojilo trio bratří Ebenů k interpretaci patnácti úryvků z evangelií sv. Lukáše a Matouše. (Angažmá je to impozantní: zhudebnil je Marek, aranžovali také David a Kryštof Ebenové, k jejich nástrojům se přidali Dalibor Štrunc na cimbál, Ingeborg Žádná na violoncello a violu da gamba, Petr Hapka na niněru a mužský sbor Schola Gregoriana Pragensis.)
Přání osobní
Za ta léta, co se objevuje na československé scéně, jsem o ní napsala už mnoho řádků, zprostředkovala setkání, zveřejnila řadu rozhovorů a je skvělé zjištění, že na jejich sdělení netřeba nic měnit: S Martou Kubišovou se příjemně hovoří, je otevřená, upřímná, někdy snad až moc důvěřivá, což se mimo jiné projevilo v leckterém zklamání, jež ji potkalo – ať už jde o partnerské vztahy nebo profesní podrazy. Ona sama se však nedá vmanipulovat do nenávisti. Na všem špatném dokáže najít i nějakou dobrou stránku. Ctí pravdu, věří v pravdu a podle toho se chová za všech okolností.
Jen kdyby takových „Kubišek“ bylo mezi námi víc!
