Pandemie koronaviru, na kterou vzhledem k současným válečným událostem na Ukrajině již jenom vzpomínáme, od začátku ovlivňovala každodenní život, nakonec během nejtvrdších opatření byl omezen dokonce i volný pohyb osob. Nutně se proto dotkla také tvůrců z oblasti kultury, pro které je tvorba zároveň způsobem obživy. Hodně se mluvilo především o hercích, ale jak tomu bylo třeba právě v sochařství?
Lidovky.cz: Jak se změnil zájem veřejnosti o sochařství během pandemie?
Když všechno začínalo, lidé byli samozřejmě vyděšení, ale třeba na grand opening i s mojí velkou výstavou v Národní galerii přišlo přes sedm tisíc lidí. Ovšem tři dny na to se všechno na dlouho zavřelo, než se v létě na chvíli otevřelo. Když byl na moje narozeniny vstup zdarma, do galerie přišlo kolem 750 lidí, na den architektury jich bylo 420. Ale jinak samozřejmě návštěvníků ubylo, což bylo i tím, že je v NG drahé vstupné. Doufám, že prosadíme, aby byl do státních a městských galerií vstup zdarma.
Od toho si přece platíme daně, aby kulturu viděli i lidi, kteří na to nemají. Není to o penězích. Kdo na to má, ať si koupí drahou věc, ale jít se podívat na výstavu by měl mít možnost každý… To není zboží, to je vzdělání. Mluvil jsem o tom s tehdejším ministrem kultury Zaorálkem, on to chtěl zavést, mluvil o tom i v novinách, ale covid to zasekl. Jako příklad uvedu pražskou Beseder Gallery, kde vstup zdarma už je a mají spolu s restaurací otevřeno do 22 hodin. Doufám, že to Národní galerie okopíruje.
