Po dlouhá staletí byla nejsvatější věcí uctívanou našimi předky hostie, tedy kus oplatky, do níž se podle katolického učení během obřadu proměňování vtěluje samotný Bůh.
Kromě toho, že ji věřící konzumují coby „duchovní pokrm“, se s ní dříve prováděly i praktiky magické. Jakkoli toto slovo teologie odmítá, lidová praxe však taková byla: hostie podle lidových představ násobila sílu svého držitele a způsobovala jeho nezranitelnost, takže lidé užívali hostii jako magický ochranný amulet. Pokud se přidala do píce, ochraňovala podle víry našich předků dobytek před čarodějnicemi a zvyšovala dojivost. Polibek s hostií v ústech zajišťoval trvalou lásku…
Eucharistie (jak obřad, při němž se obyčejný chléb a víno mění v tělo a krev Kristovu, tak přímo oba pokrmy) svoji posvátnou moc v představách našich předků „vyzařovala“ i na ostatní předměty. I hlavní stůl v domácnosti, který dnes pokládáme za zcela obyčejný, měl vysoký symbolický status díky tomu, že na něj kněz kladl svátost oltářní při zaopatřování zemřelého.
