Obě eseje, které jsou obsaženy v tomto útlém svazku, vznikly už poměrně dávno: jedna v roce 1967, druhá roku 1983. Takto spolu ale vyšly ve Francii až před dvěma lety a u nás teprve letos.
Dvě eseje s názvem Unesený Západ Milan Kundera nezařadil do souborného vydání v Plejádě, v níž jeho dílo vyšlo zcela výjimečně ještě za autorova života. Šlo evidentně o mimořádnou poctu, proto se zařazení do této edice říká francouzská Nobelova cena.
O důvodu, proč tak Kundera neučinil, bychom mohli s trochou nadsázky dnes říci, že se s odstupem času, kdy se nechal unést lyrikou a později i bohulibou službou vlasti, sám cítil jako „Unesený Kundera“. Měl ale odvahu říkat častěji ne než ano i sobě.