Od středy začala dílu Milana Kundery opravdová zkouška nesmrtelnosti, neboť se ocitá skutečně bez stvořitelovy opory, musí obstát samo o sobě. Což tento romanopisec léta deklaroval jako kýžený stav. Vyhýbal se veřejnosti, i když v poznámkách autora za každým románem stejně neodolal, aby nás nenavedl k tomu správnému vidění svého textu. Být vydán napospas jiným a zároveň ovlivnit osudy druhých, to bylo ostatně ústřední téma celé Kunderovy tvorby, to je jeho středoevropský punc.
A když už byla zmíněna nesmrtelnost, začněme zprostředka, neboť právě středoevropský prostor je na stále nové začátky expertem… K atmosféře devadesátých let nepominutelně patří i to, že zde v roce 1993 vyšla Nesmrtelnost. Mnohé návrat Milana Kundery okouzlil. Tento román je opravdu vynalézavou literární prolézačkou. A i když by někdo mohl říct, že Václav Havel – mimo jiné z minulosti Kunderův názorový oponent – tehdy navodil dojem, že největším českým spisovatelem je on sám, vypadalo to, že tuzemská literatura se s novým nádechem svobody nemusí o nic bát, ba naopak, že z města Franze Kafky hravě dobude svět.
