V Moskvě mají z té představy pořádný vítr. Z jejich pohledu na svět a potažmo i válčení totiž Západ dokáže minimalizovat nasazení vojenských prostředků na úkor těch nevojenských natolik, že ty nevojenské přestávají být pouhým doplňkem ozbrojených sil, ale stávají se hlavním nástrojem boje.
„Jde o zapojení všech prostředků, jež má národ k dispozici, vyjma války, pro zajištění národních zájmů, tedy k posílení našeho vlivu a autority a k oslabení vlivu a autority protivníka,“ napsal o hybridním válčení americký diplomat George Kennan (1904–2005), který politickou válku viděl jako soupeření v dobách formálního míru, jež vědomě klouže po hraně otevřené války.
„Operace mohou být otevřené i skryté. Může jít o otevřené uzavírání spojenectví s jinými státy, hospodářskou pomoc nebo bílou propagandu. Ale též o skrytou podporu spřátelené opozice v cizích zemích, černou psychologickou válku, a dokonce rozdmýchávání ozbrojeného odporu uvnitř znepřátelených států.“
