Příběh přemostění Vltavy z hranic Starého a Nového Města na jednom břehu na Malou Stranu na tom druhém začíná již na přelomu třicátých a čtyřicátých let devatenáctého století. Tehdy tu byl postaven nový řetězový most, navržený inženýrem Bedřichem Schnirchem (1791–1868) a provedený firmou Vojtěcha Lanny staršího.
Byl to tehdy teprve druhý most přes řeku v Praze po mostu Karlově a své jméno dostal po posledním císaři Svaté říše římské a prvním císaři rakouském Františkovi I., který byl samozřejmě rovněž českým králem. Tomu tehdy na dnešním Smetanově nábřeží Pražané také vybudovali pomník, dílo bratří Emanuela a Josefa Maxových a architekta Josepha Andrease Krannera.
Most, dokončený v roce 1841, byl impozantním technickým dílem, ale měl malou nosnost, takže sloužil převážně pěšímu provozu. Na konci předminulého století byl proto rozebrán a nahrazen provizorní lávkou.
