Přes mimořádně komplikované vnitropolitické okolnosti si mohli Izraelci i tento rok již po pětasedmdesáté dovolit oslavit výročí vzniku svého samostatného státního útvaru. Vzniku státu, který od prvního dne musel bojovat proti koalici arabských států.
Jak už to tak ale v dějinách bývá, vítězství jednoho stojí na porážce druhého. Komplementárním, ovšem méně připomínaným příběhem židovského úspěchu je kolaps palestinského národního projektu. Den po vzniku Státu Izrael 15. května si Palestinci připomínají tzv. nakbu, katastrofu, spojovanou především s masivní uprchlickou vlnou Palestinců, kteří svoji zemi během války i po ní opustili a nikdy se již nevrátili.
Vlažný postoj Izraele k válce: kde byla Ukrajina, když bombardovali nás? |
Bolest z nemoci
Nakba má ale v palestinském kulturním i politickém povědomí mnohem širší význam. Jak upozorňují antropoložka Lila Abu-Lughodová a politolog Ahmad H. Sa’di, nakba je vnímána jako počátek novodobých palestinských dějin vyprávěných jako sled katastrof a utrpení, po nichž se život Palestinců na úrovni jednotlivce, komunity i národa dramaticky a nezvratně změnil. Jak připomněl palestinský historik a spisovatel Elias Sanbar, palestinský národ přestal v roce 1948 existovat a Palestinci se proměnili buď v menšinové izraelské Araby, nebo věčné uprchlíky, vyloučené z dějin bez práva na státnost i existenci.
