Duchové zemřelých představují pozoruhodný fenomén, kterému společenské vědy dlouho nevěnovaly výraznější pozornost. Osvícenská věda osmnáctého století a následně pozitivistické přístupy století devatenáctého odsunuly přízraky mimo seriózní badatelský zájem „velkých“ disciplín, jako je historiografie či pozdější sociologie.
Duchové jako badatelské téma tak přežívali v relativně okrajových oborech – folkloristice, již k zájmu o nadpřirozeno přivedlo studium lidové víry, antropologii, která při svých výzkumech mimoevropských společností nemohla tento fenomén opomenout, a do určité míry v psychologii, především psychoanalýze, která ale přízraky vnímala jako projev individuálních odchylek lidské psychiky.
