Ostrov Nové Irsko v Melanésii měl řadu jmen. Říká se mu v pidžinu Niu Ailan či Latangai, dříve to byl Siar, ale také třeba Nové Meklenbursko, poněvadž patřil mezi říšské koloniální državy v Oceánii, a to v rámci Německé Nové Guineje (mívala v černobíločerné vlajce i orlici).
Ještě dnes tento velký a hornatý tropický ostrov náleží do skupiny, která se nazývá Bismarckovo souostroví. Již před třemi desítkami tisíc let jej osídlili lidé, tvůrci pozdější lapitské keramiky, od čehož se odvíjí bohatá zdobná tradice. Etnicky byl ostrov časem i pestřejší – asi sto tisíc zdejších obyvatel užívalo nejméně devatenáct jazyků.
Evropané se o 360 kilometrů dlouhém ostrově dozvěděli v roce 1616, kdy u něj zakotvili nizozemští mořeplavci Jacob Le Maire a Willem Schouten. Od 18. a 19. století pak přibývalo návštěv i mocenského zájmu, kdy různí objevitelé a podnikavci (a s nimi také hochštapleři) viděli v možné kolonii postupně Novou Francii, Novou Itálii, Nové Meklenbursko a konečně také Nové Irsko (vedle rozlehlejší sousední Nové Británie).
