Knihou roku v rámci ceny Magnesia Litera se v pondělí stala básnická sbírka Miloše Doležala Jana bude brzy sbírat lipový květ. Doležal se tak stal jediným žijícím básníkem, který na tuto cenu dosáhl, přestože bychom na jeho místě očekávali spíš ostřílené autory Ivana Wernische nebo Petra Hrušku. Ve dvaadvacetileté historii hlavní ceny Magnesie Litery mezi romány a dalšími prozaickými texty vyčnívá pouze sbírka již nežijící autorky Bohumily Grögerové Rukopis, oceněná v roce 2009.
Knihou roku se stala básnická sbírka Miloše Doležala. Napsal ji pro předčasně zesnulou manželku |
Čím je tedy Doležalova sbírka výjimečná? Uspěla díky neopominutelné vlastnosti poezie předávat a sdílet zkušenost, do které se může vžít každý. V tomto případě jde o reflexi smrti blízkého člověka, přesněji náhlé smrti básníkovy ženy Jany, o vyrovnávání se s ní, vzpomínání a filtrování velké bolesti ze ztráty: „Celou noc vítr rval z dubu žaludy / jak krupobití na střechu padaly/pod kterou jsme po pohřbu leželi. (…) Teď zní z rádia tvůj hlas / pod kvetoucí lípou tvůj prach / do uší vtéká sametový tón/tuším tě tu s námi poslouchat. (…) Vyprovázíme tě na hranici nebe a krajiny/v korunách na mechu světlo/něžně přebývá s námi. / Putujeme lesem, mýtinami/zvoním hranu – jí i nám všem/kteří se stanem květinami.“
