Bratři Kaczyńští se polské veřejnosti představili již v dětském věku, když jim připadly hlavní role ve filmové pohádce z roku 1962, jejíž název by se dal volněji přeložit jako O dvou uličnících, kteří ukradli Měsíc.
Tehdy k nerozeznání podobná skoro třináctiletá dvojčata prý na casting dovedl jejich strýc, mimochodem významná postava polského protinacistického odboje Stanisław Miedza-Tomaszewski. Ve filmu hrají líné nezbedy, Jacka a Placka, toužící po bezpracném obohacení, k čemuž jim má pomoci krádež zlatého Měsíce.
Nakonec se ale poučí a začnou zodpovědně pomáhat rodičům při práci – nikoli v komunistickém podniku, neboť scénář vycházel z dětské knížky Kornela Makuszyńského vydané roku 1928.
Do skutečného veřejného života vstoupili Lech a Jarosław, profesí právníci, v 70. a hlavně 80. letech jako aktivisté protikomunistického hnutí Solidarita. Po pádu komunistického režimu pak logicky pokračovali v demokratické politice neboli začali působit na volebním trhu.
Depisizace, nebo Tuskův puč?
Jejich odpůrci jim pak mimo jiné s oblibou předhazovali některé scény ze zmíněného filmu. Příznivci oceňovali zájem o polské dějiny a vyzdvihování historických tradic, zejména u Lecha Kaczyńského, což se mu pak ale stalo osudným. Či pernou práci ve stranickém aparátu i politickém stroji, díky níž se ale vylepšilo sociální postavení řady rodin s nižšími příjmy či pookřála polská suverenita vůči Evropské unii – to hlavně u Jarosława, přezdívaného Prezes neboli Předseda.
V polských vládních funkcích se sice od roku 2015 střídaly různé postavy, otěže moci však v rukou pevně třímal právě on, Prezes s velkým P. Jeho éra však patrně končí.
