V souvislosti se vzpomínkovou knihou Pakáž Moniky Helferové bude užitečné nejprve uvést dva citáty, abychom tak tento text charakterizovali. A taky aby bylo jasné, co rakouská spisovatelka činí – a že moc dobře ví, co činí.
„Vzpomínku je třeba vnímat jako zoufalý chaos. Teprve když se přetaví v příběh, zavládne pořádek. ,Takový je zkrátka život.’ Další výrok tety Kathe. Stejně jako je výjimečný život mé rodiny. Nikdy jsme nechtěli být ničím výjimeční. Ani moje babička to nechtěla. Ale výjimeční jsme byli. Propadala jsem se hanbou. Myslím, že moje babička ani neměla šanci nebýt výjimečná… ,Měli jsme všechno, a většina nám nebyla dopřána.’ Říkávala rovněž teta Kathe.“
