Zdálo by se, že nic není poklidnějšího než pohled na rozkvetlou louku. Rozmanitost květů běžných i vzácných, trav a rostlin jinde nevídaných si možná uvědomíme jen jako spolehlivý ráj pro hmyz tady žijící nebo krásný záběr pro snímek na památku, nehledáme v něm však nějaká strhující dobrodružství. Vlastně taková krásná nuda vyzývající k rozjímání a odpočinku. A to je právě omyl.
Což dosvědčuje například tým ekologů z Botanického ústavu Akademie věd ČR v Průhonicích, který na vybraných krkonošských loukách zkoumá – už skoro čtyřicet let – děje odehrávající se uvnitř té pohledné scenérie.
Dokazují, že květnaté louky jsou „rostlinnými metropolemi, kde svůj životní prostor sdílejí stovky druhů rostlin nejrůznějšího původu“, a bádají, jak je možné, že právě tady je takové množství rostlinných druhů schopno spolu žít.
Pohádka, velkoměsto, hospoda
Vědci v čele se Stanislavem Březinou, kteří se své poznatky získané odvážnými experimenty i trpělivou dlouhodobou badatelskou rutinou rozhodli zpřístupnit laické veřejnosti, si uvědomují, že každé odborné bádání je lidem nezběhlým v metodách specialistů tak trochu španělskou vesnicí. Proto se, aby čtenáře neodradili hned zkraje, pokoušejí svá zjištění bohatě ilustrovaná fotografiemi, grafy, tabulkami a schématy sdělovat srozumitelně a s pomocí atraktivních příměrů. Už názvy kapitol ukazují, jak se vědci snažili přiblížit i publiku vědou „nepolíbenému“: louka jako pohádka, jako velkoměsto, jako hospoda U Grobiána, jako podsvětí, jako svět showbyznysu, jako politická strana, jako letní festival, jako otevřená společnost, jako otevřená otázka...
Přes reportážní charakter vyprávění nemohou ovšem pominout to hlavní, čím svůj obor obohatili: výsledky zkoumání, jež kromě konstatování historických podmínek i současného stavu horských lučin budí rovněž otázky, jak s tímto bohatstvím nakládat dál.
Anatomie louky. Porost nad Velkou Úpou, zídka jako pozůstatek luk pod Pudlovou boudou, lupina postupující do louky v okolí Pece pod Sněžkou a mechanismy zachování luční pestrosti
Z čistě laického hlediska je kniha zdrojem až nekonečných informací o rostlinách vizuálně sice povědomých, jejichž mnohá jména si však málokdo vybaví, pokud je vůbec někdy znal. Trpělivý čtenář se ale „pročte“ i k souvislostem o jejich původu, o tom, co je k jejich přežívání třeba, i o lidech, kteří i v našem technologickém světě dokážou ekologicky, ochranářsky a s vědomím objektivně nepříznivých podmínek o louky pečovat. V přílohách Putování po krkonošských loukách a Za loukami Čech a Moravy, jež jsou vlastně průvodci po konkrétních lokalitách, můžeme najít inspiraci k vlastním výpravám.
Pro oči i mozek
Všechna současná zjištění jen potvrzují fakt, že louky jsou věrným odkazem hospodaření člověka. „Krávy, ovce, kozy a koně pasoucí se na křižlicko-roudnických loukách patří desítce drobných soukromých hospodářů nebo statku Krakonošův ranč z Poniklé. Zázemí zde po léta buduje zásadní hospodář střední části Krkonoš Zbyněk Malínský,“ konstatují například autoři a upozorňují i na podstatný fakt, že okres Semily má více krav než celý zbytek Libereckého kraje...
Výbava publikace je graficky i věcně bohatá, nechybí přehled literatury, rejstřík českých jmen a rejstřík vědeckých názvů a syntaxonů (kategorie při klasifikaci rostlinných společenstev). Shrnuto: každý, kdo tuto pěknou knihu vezme do ruky, v ní může najít, co jeho oči a cit potěší a dosavadní (ne)znalosti obohatí.
Stanislav Březina, Sylvie Pecháčková, Hana Skálová, František Krahulec: Louky. Dobrodružství poznávání, Academia 2023
