Těmito větami završuje své vyprávění o příběhu, který onehdy slyšel v rádiu, Bohuš Záhorský ve slavném filmu Láska jako trám: „Jsou ještě chudáci na světě, že jeden ani neví… Je to strašně zlý, bez ženy se žít nedá a nemá… To je tak zlý… že někdy i ten pes z toho smutku zvrací…“ Bohuš Záhorský převypravuje Janu Pivcovi Starce a moře Ernesta Hemingwaye. Což je jen potvrzení skutečnosti, že se z tohoto textu stal mýtus, že tento příběh propadl mezi lidi a tam žije dál.
Těžko říct, zda se totéž podaří i novele Rybářská chata (2021) norského autora Steina Torleifa Bjelly. Na to je ještě brzy. Každopádně si na tomto díle můžeme ukázat jakousi nespravedlnost – či nevypočitatelnost, podle toho, z jaké strany se na to díváme – literatury a umění obecně. Stein Torleif Bjella (1968) byl totiž dosud znám jako písničkář, muzikant, i když pravda – před šesti lety publikoval básnickou sbírku, jak čteme na obálce, údajně velmi ceněnou.
