Sexuální náklonnost k sochám, figurínám a panenkám můžeme při troše fantazie najít už ve starověku. Kate Listerová uvádí v knize Podivuhodná historie sexu příklad takříkajíc přímo ze života. V Athénách stála slavná socha Afrodity z Knidu.
Jejímu tvůrci prý stála modelem hetéra Fryné; šlo o jedno z nejranějších zachycení nahého ženského těla v řeckých dějinách. Podobně jako dnešní sexuální robotky byla i tato socha navržena jako dokonalá žena. Traduje se, že jakýsi muž zachvácený šílenou láskou k ní se ukryl na noc v chrámě, přilnul k soše a „zanechal na ní skvrnu jako doklad své touhy“.
Jižní Korea povolila dovážet panny na sex. Nesmí ale vypadat jako děti |
Slavnější je ale fiktivní příběh o sochaři jménem Pygmalion, který zaznamenal římský básník Ovidius. Začátek je podobný jako u mnoha dalších podobných příběhů: hrdina nemá rád skutečné ženy nebo s nimi má vážný problém. „Znechucen množstvím chyb, jež příroda do vínku ženám dala, se svobodný cítil líp a v lůžku po dlouhá léta nepoznal družku Pygmalion.“ Proto si vyrobil dokonalou ženu ze slonoviny, do níž se zoufale zamiloval: „Častokrát na výtvor sahá a zkouší, je-li to tělo, anebo slonová kost – vlastním nevěří rukám.“
