Jak už název napovídá, v knize se nejprve pokouší diagnostikovat stav současné společnosti, v níž se podle autora stírá jasná hranice mezi prací a volným časem, respektive „když se srazí práce s volným časem, zvítězí práce“. A obecně se podle autora mění povaha psychických potíží. Psychopatologické jevy typické spíše pro klasickou modernitu, například hysterie, byly onemocněními člověka, kterému vnější represe bránily stát se plnohodnotným subjektem.
Naproti tomu dnes rozšířené deprese jsou typické pro jednotlivce, jimž nic nebrání, aby se takovými subjekty stali, ale „přesto nemají pocit, že by se jim to přes veškerou snahu podařilo“. Deprese je totiž typická pro společnost, kde jsou již zobecněny hodnoty spojované s autonomií jedince, jako například svoboda volby či individuální iniciativa. Toto silné vědomí vlastní autonomie a výjimečnosti ale nebezpečně oslabuje vědomí „kolektivní solidarity na úrovni státu, občanské společnosti či široké rodiny“.
