Střední Asie je obrovsky rozlehlý kraj a současně i kulturně velmi bohatý areál. Žijí tam Turkmeni, Uzbekové, Kazaši, Tádžikové, Kyrgyzové, jejich rozličné kmeny a mnohá další etnika. Širá země, kterou protékají řeky Amudarja (dříve nejvodnější v regionu) a Syrdarja (nejdelší), bývala po staletí významnou dopravní a kulturní křižovatkou mezi arabským, perským a čínským světem.
V polovině 14. století se do oblasti dnešního Uzbekistánu vydal Muhammad ibn Abdalláh ibn Battúta, velký arabsko-berberský cestovatel z Maroka. Při jedné z cest navštívil staroslavná uzbecká města. Buchara, která byla „dříve hlavním městem všech zemí ležících za řekou Džajhúnem (Amudarjou)“, jej nenadchla; viděl v ní pobořené mešity, medresy a tržiště i uvadající vzdělanost.
Podstatně lépe v jeho očích dopadl Samarkand, který byl již starým Řekům známý pod názvem Marakanda: „Je jedním z největších, nejkrásnějších a nejnádhernějších měst světa.
