Zaujalo to rané cestovatele, kteří do Tichomoří v 18. a 19. století zamířili. Krásně rostlí a opálení obyvatelé ostrovů v Polynésii chodívali skromně odění, ale když už měli něco na sobě, bývaly to nejčastěji oděvy z lehké a rozličně zdobené látky.
A protože v jižních mořích nežila velká suchozemská zvířata (s kůží k vyčinění) a lidé tam vesměs netkali ani textilie, museli si poradit jinak. Tak se na širém území Polynésie (i Melanésie) rozšířila technika výroby látky z kůry morušovníku, z „moruše papírodajné“ neboli stromu zvaného papírovník čínský (Broussonetia papyrifera), který se do Oceánie dostával z jihovýchodní Asie.
Pro Polynésany, jejichž předkové osídlovali jižní mnohoostroví, to byl blahodárný strom.
