Je to takový australský národní poklad, odvěká tradice. Po dlouhé stovky let, ne-li po pár milénií, se původní obyvatelé nejmenšího kontinetu scházejí k obřadům a tancům, aby si při nich vyslechli burácivě dunivý zvuk ikonického nástroje: dydžerydů, v anglickém přepisu stále častěji psáno jednotně jako didjeridu, případně didgeridoo. Zvuk, který z tohoto hudebního dechového nástroje (odborně aerofonu) vychází, zní podobně jako v češtině zažitý název.
Ale desítky kmenů, zvláště na severu země, tyto trubky vyráběly, zdobily a nazývaly rozličně: třeba mako či mago v jazycích kunwinjku a kune, artawirr a irrumbur na Crokerově ostrově či v severozápadní Arnhemské zemi, dále kenbi, mandapul, morle, mudburundja, ngorala, yiraka anebo konečně – dnes nejčastěji – jako yidaki. A právě toto jméno si do titulu vetkla velká výstava, Yidaki: Didjeridu and the Sound of Australia, kterou před dvěma lety připravili tamní muzejníci pod záštitou Australského národního muzea (ANM). Z tradičního severu, který byl původní domovinou nástroje, zavítala do metropole Canberry i dalších měst země.
