Charles Baudelaire v básni v próze Oči chudých píše o tom, jak cize může náhle působit i někdo, o kom si myslíme, že ho milujeme. Muž sedí se svou vyvolenou v zánovní kavárně, když jde okolo otec s dvěma dětmi, šaty samá záplata, a v úžasu se zastaví právě před tou ohromující krásou nového podniku. On připouští, že se v tu chvíli „i trochu hanbil za ty naše sklenky a karafy, větší než naše žízeň“. Zato jí naopak vadí pohledy otrhanců: „Ti lidé mi jdou na nervy, div nás očima nesnědí, prosím vás, řekněte vrchnímu, že je nám to nepříjemné.“
Přesně o tomto druhu cizoty píše v nové knize Paní S. česká autorka Jana Guljuškina (1984). Tolik lidských nedorozumění, tolik třecích ploch, ale ty se snadno vysvětlí nálepkou, v tomto konkrétním případě, že jde o Čechy, o Rusy či o Ukrajince.
