Rok 1977 byl pro Václava a názorově blízké osobnosti z jeho okolí v mnoha směrech rokem zlomovým. Po lednovém zveřejnění prohlášení Charty 77, jež vyvolalo pozitivní a hlasitou reakci mezinárodní veřejnosti i její politické reprezentace, nastala zvláště pro Václava Havla doba nástrah a mefistofelovských zkoušek.
Po týdenním kolotoči výslechů, sledování a konspiračních schůzek s přáteli byl Václav Havel 14. ledna 1977 zatčen a obviněn z „podvracení republiky“. Po několik měsíců trvající vazbě, během které byl zcela odtržen od života za zdí ruzyňské věznice, a po formulování prohlášení, které bylo následně komunistickým Rudým právem nazváno Havlův dopis generální prokuratuře a zneužito k jeho diskreditaci, byl propuštěn.
K jeho hlubokému překvapení však, na rozdíl od tvrzení prokurátora a vyšetřovatelů, do zcela jiné reality, než očekával.
