Kapku po kapce kane Gabrielu Licinovi do očí černě zbarvený roztok dimethylsulfoxidu, inzulinu a chlorinu e6. První dvě látky mají zajistit, že se do oka vstřebá třetí komponenta, která po vystavení infračervenému záření fluoreskuje a mohla by napomoci k lepšímu vidění ve tmě.
Už za hodinu po zákroku rozezná Gabriel Licina ve tmě na vzdálenost deseti metrů tvary těles o velikosti dlaně. V temném lese identifikuje se stoprocentní úspěšností lidi, od nichž ho dělí padesát metrů. Ti, kteří roztok do oka nedostali, se při identifikaci osob za stejných podmínek mýlí ve dvou ze tří pokusů.
Druhý den ráno se Gabrielu Licinovi zrak normalizoval a v dalších třech týdnech na sobě nepozoruje žádné nežádoucí vedlejší účinky experimentu. Licina se k tomuto kontroverznímu počinu rozhodl před osmi lety, přesvědčený, že výsledky jeho pokusu využije třeba armáda nebo policie. Nikdo další už se ale ze strachu o zrak o nic podobného nepokusil.
Je Licina vizionář, nebo šarlatán?
