Už před šesti lety vydala studii, která ukazovala, že hráči překonávají ostatní lidi v řadě běžných vizuálních testů, jako například při vyhledávání určitých objektů na přeplněné obrazovce nebo správném určování předmětů, které zahlédne testovaný jen na okamžik.
Hry zřejmě posilují mozkové dráhy odpovědných za obraz
Podobné schopnosti najdou uplatnění i v reálném životě. Lékaři se domnívají, že mohou ovlivňovat sportovní výkonnost a například schopnost řízení (především u starších lidí). Pokusy také dokázaly, že k výraznému zlepšení stačí 10 hodin hraní akcí nabitých titulů.
Tým Bavelierové ve své práci pokračuje i nadále. Nyní v online časopise Nature Neuroscience vychází další studie, podle které počítačové násilí může zlepšit vnímání kontrastu – tedy například určování drobných rozdílů mezi předměty v různých odstínech šedi (příklad viz fotografie). Tato schopnost je naším základní orientačním vodítkem při pohybu v tmavém prostředí.
Vědci zjistili, že dlouhodobí hráči her náročných na vnímání mají o 58 procent lepší schopnost vnímání rozlišování kontrastu než lidé, kteří vůbec nehrají.
Zároveň také zjistili, že schopnost lze poměrně snadno a rychle vytrénovat. Sestavili skupinu 22 dobrovolníků, kteří během devíti týdnů odehráli 50 hodin na počítači. Ve skupině, která hrála akční hry, došlo za tu dobu ke zlepšení vnímání kontrastu o 43 procent. Kontrolní skupina, která se bavila u hry podstatně klidnější, žádné zlepšení nezaznamenala.
„Nevíme o žádné jiné práci, která by ukázala zlepšení této schopnosti jenom procvičováním, bez chirurgického zákroku nebo brýlí – tedy změny oční optiky,“ komentuje výsledky studie Bavelierová. Akční hry patrně kladou na náš zrak hraniční nároky, které vedou k posilování mozkových drah odpovědných za zpracování obrazu. Vědci si nejsou jisti, jestli k zlepšení zraku nepřispívá i maximální nasazení hráčů: tedy pocit ohrožení, napětí i snaha porazit ostatní hráče.
Na řešení tupozrakosti v dospělosti je již pozdě
V současné době tým Bavelierové pracuje s dalšími odborníky na využití her při léčbě tupozrakosti. Tato porucha vzniká v dětství, kdy se vyvíjí zrak. Snižuje ostrost vidění – a to i bez poškození očí.
Vzniká totiž bezděčným potlačováním vjemu z oka. To se děje například v případech, kdy dítě šilhá: kdyby mozek vnímal obraz z obou očí stejně, docházelo by k nepřijatelnému dvojímu vidění, a tak dochází k útlumu vnímání z jednoho oka. Pokud to trvá déle, může dojít ke snížení činnosti příslušného mozkového centra. Z kompenzace se stane vada.
Tupozrakost postihuje ve vyspělých zemích asi tři procenta populace. V dětství ji lze léčit, a to nejlépe přibližně do šestého roku věku. Už nyní se jako jakási „podpůrná léčba“ u dětí doporučují i počítačové hry. I proto, že těm se malí pacienti příliš nebrání.
Ale pokud náhodou lékaři či příbuzní tupozrakost nezaznamenají a přijde se na vadu až v dospělosti, obvykle už je na pomoc pozdě. Přitom porucha významně ovlivňuje život postiženého, protože je de facto slepý na jedno oko (přitom nepoškozené) – komplikuje mu například získání řidičského průkazu a úplně mu znemožňuje, aby se věnoval některým povoláním.
Bavelierová a optičtí lékaři, se kterými spojila síly, doufají, že překvapivé pozitivní vlivy počítačových her by mohly jejich situaci změnit.
Dosavadní výsledky byly nečekaně výrazné, a tak by léčba počítačovým násilím mohla snad zapůsobit i na dospělé pacienty, kteří na jiné terapie nereagují. Na výsledky si budeme muset ještě nejméně rok či dva počkat.
Celý text studie najdete na: http://www.nature.com/neuro/journal/vaop/ncurrent/full/nn.2296.html
Hry zřejmě posilují mozkové dráhy odpovědných za obraz
Podobné schopnosti najdou uplatnění i v reálném životě. Lékaři se domnívají, že mohou ovlivňovat sportovní výkonnost a například schopnost řízení (především u starších lidí). Pokusy také dokázaly, že k výraznému zlepšení stačí 10 hodin hraní akcí nabitých titulů.
Tým Bavelierové ve své práci pokračuje i nadále. Nyní v online časopise Nature Neuroscience vychází další studie, podle které počítačové násilí může zlepšit vnímání kontrastu – tedy například určování drobných rozdílů mezi předměty v různých odstínech šedi (příklad viz fotografie). Tato schopnost je naším základní orientačním vodítkem při pohybu v tmavém prostředí.
Vědci zjistili, že dlouhodobí hráči her náročných na vnímání mají o 58 procent lepší schopnost vnímání rozlišování kontrastu než lidé, kteří vůbec nehrají.
Zároveň také zjistili, že schopnost lze poměrně snadno a rychle vytrénovat. Sestavili skupinu 22 dobrovolníků, kteří během devíti týdnů odehráli 50 hodin na počítači. Ve skupině, která hrála akční hry, došlo za tu dobu ke zlepšení vnímání kontrastu o 43 procent. Kontrolní skupina, která se bavila u hry podstatně klidnější, žádné zlepšení nezaznamenala.
„Nevíme o žádné jiné práci, která by ukázala zlepšení této schopnosti jenom procvičováním, bez chirurgického zákroku nebo brýlí – tedy změny oční optiky,“ komentuje výsledky studie Bavelierová. Akční hry patrně kladou na náš zrak hraniční nároky, které vedou k posilování mozkových drah odpovědných za zpracování obrazu. Vědci si nejsou jisti, jestli k zlepšení zraku nepřispívá i maximální nasazení hráčů: tedy pocit ohrožení, napětí i snaha porazit ostatní hráče.
Na řešení tupozrakosti v dospělosti je již pozdě
V současné době tým Bavelierové pracuje s dalšími odborníky na využití her při léčbě tupozrakosti. Tato porucha vzniká v dětství, kdy se vyvíjí zrak. Snižuje ostrost vidění – a to i bez poškození očí.
Vzniká totiž bezděčným potlačováním vjemu z oka. To se děje například v případech, kdy dítě šilhá: kdyby mozek vnímal obraz z obou očí stejně, docházelo by k nepřijatelnému dvojímu vidění, a tak dochází k útlumu vnímání z jednoho oka. Pokud to trvá déle, může dojít ke snížení činnosti příslušného mozkového centra. Z kompenzace se stane vada.
Tupozrakost postihuje ve vyspělých zemích asi tři procenta populace. V dětství ji lze léčit, a to nejlépe přibližně do šestého roku věku. Už nyní se jako jakási „podpůrná léčba“ u dětí doporučují i počítačové hry. I proto, že těm se malí pacienti příliš nebrání.
Ale pokud náhodou lékaři či příbuzní tupozrakost nezaznamenají a přijde se na vadu až v dospělosti, obvykle už je na pomoc pozdě. Přitom porucha významně ovlivňuje život postiženého, protože je de facto slepý na jedno oko (přitom nepoškozené) – komplikuje mu například získání řidičského průkazu a úplně mu znemožňuje, aby se věnoval některým povoláním.
Bavelierová a optičtí lékaři, se kterými spojila síly, doufají, že překvapivé pozitivní vlivy počítačových her by mohly jejich situaci změnit.
Dosavadní výsledky byly nečekaně výrazné, a tak by léčba počítačovým násilím mohla snad zapůsobit i na dospělé pacienty, kteří na jiné terapie nereagují. Na výsledky si budeme muset ještě nejméně rok či dva počkat.
Celý text studie najdete na: http://www.nature.com/neuro/journal/vaop/ncurrent/full/nn.2296.html
