Vědci z University of Wisconsin v americkém Madisonu otevřeli novou frontu boje s chřipkou. V internetovém vydání vědeckého časopisu Journal of Virology představili krátký bílkovinný řetězec, který chrání buňky proti ataku chřipkových virů. Působí jako buněčné brnění, které nedovolí chřipkovým virům, aby se v napadeném organismu namnožily. Objev týmu vedeného Stacey Schultzovou-Cherryovou slibuje, že bychom mohli v blízké budoucnosti léčit chřipku preparáty zcela nového typu.
„Dostáváme do rukou novou zbraň ve chvíli, kdy stávající léky proti virům rychle ztrácejí na účinnosti,“ glosovala výsledky svého výzkumu americká mikrobioložka. Účinky krátkého bílkovinného řetězce byly zatím odzkoušeny na laboratorně pěstovaných buňkách a na myších. Pokud dostala pokusná zvířata lék záhy po nástupu prvních příznaků chřipky, dokázala infekci chřipkovým virem odolat a uzdravila se. Neléčené myši do týdne uhynuly. Preventivní podávání léku chránilo myši před chřipkovými viry se stoprocentní účinností. Bílkovina zabírá proti všem dosud zkoušeným typům chřipkového viru včetně „ptačí chřipky“ typu H5N1.
Lék dostal jméno „entry blocker“ čili „blokátor vstupu“. Jeho základ tvoří část velké bílkovinné molekuly, která má v lidském těle na starosti transport látek z vnějšího prostředí do nitra buněk. Detailní mechanismus účinku blokátoru zatím není znám. Z dosavadních výzkumů vyplývá, že nedovolí chřipkovým virům, aby se navázaly na bílkovinné „kotviště“, jež tito mikroskopičtí zabijáci obvykle využívají k „přistání“ na povrchu buněk. Zabrání tedy viru v průniku do buňky.
Virus se dokáže množit jen uvnitř buněk a to mu blokátor nedovolí. Stávající léky proti chřipce brzdí množení virů uvnitř buňky nebo jim nedovolují nakažené buňky opustit. Viry proti nim poměrně rychle získávají odolnost. „Náš lék působí na virus v úplně jiné fázi infekce než jiné léky,“ říká člen wisconsinského týmu Curtis Brandt. „Virus se vůbec nedostane do buňky. Lék zabírá v těch nejčasnějších stadiích infekce.“
Na jedné straně lék nedovolí viru, aby zaplavil napadený organismus a napáchal v něm velké škody. Také však virus přímo nehubí a dovolí malému množství virů volně cirkulovat tělem. To dává imunitní obraně šanci, aby se s virem vypořádala a byla připravena na jeho další ataky. Bílkovina díky tomu působí i jako očkovací látka.Stacey Schultzová-Cherryová zdůrazňuje, že na její tým čeká ještě spousta práce, než bude možné lék použít pro léčbu chřipky. Zatím není jasné, jak velké by měly být dávky blokátoru a jak často by musel být podáván. Neznámou je i jeho spolehlivost při léčbě lidí, a především bezpečnost pro pacienty. Wisconsinští virologové doufají, že se příslušné zkoušky rozběhnou co nejdříve. Předpokládají, že by „blokátor vstupu“ mohl být nasazován proti chřipkovým virům v kombinaci se stávajícími léky. Při léčbě by se používaly „koktejly“ léků podobně jako v případě boje s nákazou virem HIV.
„Dostáváme do rukou novou zbraň ve chvíli, kdy stávající léky proti virům rychle ztrácejí na účinnosti,“ glosovala výsledky svého výzkumu americká mikrobioložka. Účinky krátkého bílkovinného řetězce byly zatím odzkoušeny na laboratorně pěstovaných buňkách a na myších. Pokud dostala pokusná zvířata lék záhy po nástupu prvních příznaků chřipky, dokázala infekci chřipkovým virem odolat a uzdravila se. Neléčené myši do týdne uhynuly. Preventivní podávání léku chránilo myši před chřipkovými viry se stoprocentní účinností. Bílkovina zabírá proti všem dosud zkoušeným typům chřipkového viru včetně „ptačí chřipky“ typu H5N1.
Lék dostal jméno „entry blocker“ čili „blokátor vstupu“. Jeho základ tvoří část velké bílkovinné molekuly, která má v lidském těle na starosti transport látek z vnějšího prostředí do nitra buněk. Detailní mechanismus účinku blokátoru zatím není znám. Z dosavadních výzkumů vyplývá, že nedovolí chřipkovým virům, aby se navázaly na bílkovinné „kotviště“, jež tito mikroskopičtí zabijáci obvykle využívají k „přistání“ na povrchu buněk. Zabrání tedy viru v průniku do buňky.
Virus se dokáže množit jen uvnitř buněk a to mu blokátor nedovolí. Stávající léky proti chřipce brzdí množení virů uvnitř buňky nebo jim nedovolují nakažené buňky opustit. Viry proti nim poměrně rychle získávají odolnost. „Náš lék působí na virus v úplně jiné fázi infekce než jiné léky,“ říká člen wisconsinského týmu Curtis Brandt. „Virus se vůbec nedostane do buňky. Lék zabírá v těch nejčasnějších stadiích infekce.“
Na jedné straně lék nedovolí viru, aby zaplavil napadený organismus a napáchal v něm velké škody. Také však virus přímo nehubí a dovolí malému množství virů volně cirkulovat tělem. To dává imunitní obraně šanci, aby se s virem vypořádala a byla připravena na jeho další ataky. Bílkovina díky tomu působí i jako očkovací látka.Stacey Schultzová-Cherryová zdůrazňuje, že na její tým čeká ještě spousta práce, než bude možné lék použít pro léčbu chřipky. Zatím není jasné, jak velké by měly být dávky blokátoru a jak často by musel být podáván. Neznámou je i jeho spolehlivost při léčbě lidí, a především bezpečnost pro pacienty. Wisconsinští virologové doufají, že se příslušné zkoušky rozběhnou co nejdříve. Předpokládají, že by „blokátor vstupu“ mohl být nasazován proti chřipkovým virům v kombinaci se stávajícími léky. Při léčbě by se používaly „koktejly“ léků podobně jako v případě boje s nákazou virem HIV.
