Japonský lékař Iwao Ohya si tehdy všiml, že se lidé málo hýbají. Navrhl proto, že by mohli nosit krokoměry. Vedlo to ke vzniku přístroje jménem Manpo-kei. Znamenalo něco jako „měřič deseti tisíc kroků“.
Číslo však nemělo vědecké odůvodnění. Byl to spíš trik na zvýšení prodeje krokoměrů. Nebylo pochyb, že chůze nebo běhání snižují riziko kardiovaskulárních onemocnění. Kolik kroků za den je potřeba, ale byla dlouho otevřená otázka.
Skupina výzkumníků vedená Maciejem Banachem z Lékařské univerzity v Lodži se ji pokusila jednou provždy zodpovědět. Porovnala sedmnáct studií obsahujících data o počtu kroků a úmrtnosti na kardiovaskulární nemoci. Data v nich pocházela dohromady od 226 889 osob.
Vyšlo, že blahodárný vliv chůze se začíná projevovat už od pouhých zhruba čtyř tisíc kroků denně (přesně 3867). Každých tisíc kroků za den navíc snižuje riziko úmrtí o patnáct procent. Deset tisíc kroků denně tak opravdu není potřeba.
Pro spoustu lidí je ostatně takový cíl příliš ambiciózní. Někteří jsou ve špatné kondici. Deset tisíc kroků za den nezvládnou. Jiní nemají čas. Pořád ale platí, že pohyb vlastní silou je jedna z nejlepších věcí, které může každý z nás udělat pro své zdraví.
„Je to nejlepší lék, který můžeme doporučit,“ řekl The New York Times lékař a specialista na preventivní kardiologii Randal Thomas. „Stačí vyrazit ven na procházku.“
Je však dobré mít na paměti, že statistický vztah nemusí vždy znamenat příčinnou souvislost. Účastníci porovnávaných výzkumů mohou být zdravější, poněvadž udělají za den víc kroků. Mohli by ale také dělat víc kroků za den, poněvadž jsou zdravější.
