Lidovky.cz: Učitel by se podle vás měl paradoxně soustředit spíš na sebe, i když je ve škole pro děti?
Žáci vnímají naše vnitřní napětí bez ohledu na to, jak moc se je snažíme potlačit. Důvěru v nás dospělé získávají, pokud se otevřeně a konstruktivně stavíme k vlastním problémům. Tenhle princip je asi každému jasný, ale komplikuje se to tím, že je bohužel snazší vidět problémy na druhých než na sobě. Obtíže nějakého mého žáka se nevyřešily tím, že jsem na něj naléhal a snažil se mu pomoci, což jsem zkoušel nejdřív, ale tím, že jsem si v sobě vyřešil svůj diskomfort z nepřijetí dané situace.
Spolupráce s žáky mi začala dobře fungovat, zvláště když jsem došel do fáze, že jsem se v dané situaci uvolnil a nevytvářel na ně podvědomý nátlak. Děti jsou totiž velmi citlivé na nevyřčené věci.
Někdy to šlo ještě dál a ukázalo se zvláštní propojení, které se žáky jako učitelé máme. U jednoho chlapce jsem například viděl, že má problém se komunikačně sladit se spolužáky. Stávalo se, že jim netrpělivě vstupoval do řeči, protože byl v myšlenkách napřed. Mohl bych ho na to upozornit, ale roky práce s principy intuitivní pedagogiky mě vedly k tomu, abych se nejdřív zamyslel nad sebou. Když jsem si uvědomil, že něco podobného občas dělám i já, řekl jsem si, že bude poctivější, když se tohoto nešvaru zkusím nejdřív zbavit sám. A věřte nevěřte, stal se malý zázrak: když jsem to přestal dělat já, přestal to dělat i on.