Studie mezinárodního týmu expertů popisující přečtení celé DNA ptakopyska je hlavním materiálem posledního čísla prestižního vědeckého časopisu Nature. Počet druhů, jejich genetická informace je kompletně zmapována, se nyní přiblížil ke dvacítce, přičemž savců je v tomto seznamu devět. Proč vzbudilo „dekódování“ ptakopyska takový zájem?
„Jeho genom je velmi důležitý, neboť pomáhá vysvětlit, jak jsme se my i ostatní savci vyvinuli,“ vysvětluje Chris Ponting z Oxfordské univerzity. „Je to jízdenka do doby, kdy všichni savci snášeli vejce, dodává Ponting, jenž je jedním z téměř stovky vědců, kteří jsou pod studií podepsaní. „Nyní můžeme studovat, jaké geny se v průběhu evoluce zakonzervovaly,“ objasňuje význam výzkumu Richard Wilson z Washingtonovy univerzity v St. Louis.
Zpět do druhohor
Domovem ptakopysků podivných (Ornithorhynchus anatinus) je východní Austrálie a Tasmánie. Od linie, z níž se později vyvinul i člověk, se jejich předek oddělil v druhohorách, před 170 miliony lety. Ptakopysk bývá označován za primitivního savce, ovšem k životu ve svém prostředí je dokonale přizpůsoben. Ačkoli ptakopysk nemá žádné bradavky a mláďata sají ze zduřelých výběžků kůže, produkují samice skutečné mléko. Jeho složení -tuky, cukr, bílkoviny - je obdobné jako u ostatních savců. Analýza ukázala, že hlavní mléčnou bílkovinu kasein vyrábí stejná skupina genů jako u člověka. Tyto geny tedy musí být starší než 170 milionů let.
Naproti tomu geny imunitního systému jsou mnohem novější a vlastní pouze ptakopyskům. Za proteiny z jedu jsou zase zodpovědné geny odpovídající výbavě plazů. Rozmnožování pak řídí podobné mechanismy jako u ptáků.
„Je to mnohem větší míchanice, než mohl kdokoli očekávat,“ komentoval výsledky přečtení dvou miliard a dvou set milionů „písmen“ poskládaných do 18 500 genů Ewan Birney, který dekódování genomu v cambridgeských laboratořích Evropského bioinformatického institutu řídil.
„Jeho genom je velmi důležitý, neboť pomáhá vysvětlit, jak jsme se my i ostatní savci vyvinuli,“ vysvětluje Chris Ponting z Oxfordské univerzity. „Je to jízdenka do doby, kdy všichni savci snášeli vejce, dodává Ponting, jenž je jedním z téměř stovky vědců, kteří jsou pod studií podepsaní. „Nyní můžeme studovat, jaké geny se v průběhu evoluce zakonzervovaly,“ objasňuje význam výzkumu Richard Wilson z Washingtonovy univerzity v St. Louis.
Zpět do druhohor
Domovem ptakopysků podivných (Ornithorhynchus anatinus) je východní Austrálie a Tasmánie. Od linie, z níž se později vyvinul i člověk, se jejich předek oddělil v druhohorách, před 170 miliony lety. Ptakopysk bývá označován za primitivního savce, ovšem k životu ve svém prostředí je dokonale přizpůsoben. Ačkoli ptakopysk nemá žádné bradavky a mláďata sají ze zduřelých výběžků kůže, produkují samice skutečné mléko. Jeho složení -tuky, cukr, bílkoviny - je obdobné jako u ostatních savců. Analýza ukázala, že hlavní mléčnou bílkovinu kasein vyrábí stejná skupina genů jako u člověka. Tyto geny tedy musí být starší než 170 milionů let.
Naproti tomu geny imunitního systému jsou mnohem novější a vlastní pouze ptakopyskům. Za proteiny z jedu jsou zase zodpovědné geny odpovídající výbavě plazů. Rozmnožování pak řídí podobné mechanismy jako u ptáků.
„Je to mnohem větší míchanice, než mohl kdokoli očekávat,“ komentoval výsledky přečtení dvou miliard a dvou set milionů „písmen“ poskládaných do 18 500 genů Ewan Birney, který dekódování genomu v cambridgeských laboratořích Evropského bioinformatického institutu řídil.
