Supermyši obalené muskulaturou se poprvé zrodily už na samém konci minulého století v laboratoři genetiků Alexandry McPherronové a Se-Ťin Leeho (mezinárodně používaný přepis je Sen-Jin Le-e). Tito dva vědci byli podepsáni pod objevem bílkoviny myostatinu, která v těle omezuje tvorbu svalů. Když je jí v těle málo, svaly jen bují.
Je známo několik případů dětí narozených bez jediné kopie genu pro výrobu myostatinu. Zřetelně se u nich projevilo neobyčejné zbytnění muskulatury. Vyšší výskyt této mutace se projevuje u některých živočichů vyšlechtěných člověkem „na svaly“. Například u masných odrůd skotu jako belgická modro-bílá, nebo u psího plemena whippet.
Jak zjistila letos zveřejněná genetická studie mezi běžeckými šampiony v závodech psů tohoto plemene, je mnohem více jedinců s genetickou mutací omezující množství myostatinu, než je jejich procentuální zastoupení v populaci.
McPherronová a Se-Ťin Lee také dokázali, že myostatin umí vytvářet i zázraky ze zkumavky. Ve své laboratoři na univerzitě Johnse Hopkinse vyřadili skupině myší gen zodpovědný za tvorbu myostatinu, a vytvořili tak velmi svalnaté „supermyši“.
V dalších letech ověřili, že pro podobné účinky není zapotřebí gen „knokautovat“ z DNA, ale stačí zablokovat účinek myostatinu. V tu chvíli se nabízelo využití praxi. Jak v zemědělství, tak v medicíně. Úbytek svalů totiž postihuje řadu lidí: seniory, nemocné AIDS či rakovinou. Ale výsledky vývoje léků nejsou vůbec tak zázračné, jak by napovídaly myší experimenty. Objevil se starý problém laboratorních zkoušek: myši nejsou lidé. U myší jsou hladiny myostatinu podstatně nižší než u lidí. „V lidském organismu je jeho množství téměř nezjistitelné,“ řekl Lee časopisu Nature. „Evidentně tu hrají roli ještě jiné vlivy.“ Proto základní výzkum pokračoval. Hledají se alternativní cesty.
Slibnou nabízí bílkovina folistatin. Ta je důležitá při vývoji plodu v děloze, ale také se váže na myostatin, a tak snižuje jeho aktivitu. Lee s kolegy prokázal na běžných myších, že zvýšené množství folistatinu zvýší množství svalů (snížením aktivity myostatinu).
Ale nabízela se otázka, jestli folistatin nedokáže víc. Proto Lee vytvořil myši s „dvojím dopingem“. Připravil je o schopnost vyrábět myostatin a zároveň u nich nabudil výrobu folistanu. Výsledkem jsou myši, které mají dvakrát tak velká svalová vlákna než normální jedinci. A mají jich o 73 procent víc, tvrdí studie zveřejněná na stránkách serveru PLoS One.
Folistan tedy podle všeho ovlivňuje nejen hladinu myostatinu, ale i jiných hormonů, domnívá se Lee s kolegy ve studii. Ovlivňování systému jeho tvorby tedy nabízí nové možnosti pro výzkum léků určených pro úbytek svalů u lidí, který se jen s myostatinem dostal podle všeho do slepé uličky.
Ale půjde jenom o lék? „Odborníci nechtějí vytvořit 80leté Schwarzeneggery,“ ujišťoval Lee redaktory časopisu Nature, ale zároveň připustil, že výzkum bude velmi pravděpodobně zneužíván.
„Já bych to nedoporučoval, i kdyby bylo jisté, že to zabere u lidí,“ cituje Leeho Nature, „ale hloupý zvyk riskantního zneužívání drog dnes ke sportu patří. Rozhodně s tím budou problémy a pro dozorčí orgány to nebude jednoduchá situace.“
|
Původní článek najdete zde. |
Je známo několik případů dětí narozených bez jediné kopie genu pro výrobu myostatinu. Zřetelně se u nich projevilo neobyčejné zbytnění muskulatury. Vyšší výskyt této mutace se projevuje u některých živočichů vyšlechtěných člověkem „na svaly“. Například u masných odrůd skotu jako belgická modro-bílá, nebo u psího plemena whippet.
Jak zjistila letos zveřejněná genetická studie mezi běžeckými šampiony v závodech psů tohoto plemene, je mnohem více jedinců s genetickou mutací omezující množství myostatinu, než je jejich procentuální zastoupení v populaci.
McPherronová a Se-Ťin Lee také dokázali, že myostatin umí vytvářet i zázraky ze zkumavky. Ve své laboratoři na univerzitě Johnse Hopkinse vyřadili skupině myší gen zodpovědný za tvorbu myostatinu, a vytvořili tak velmi svalnaté „supermyši“.
V dalších letech ověřili, že pro podobné účinky není zapotřebí gen „knokautovat“ z DNA, ale stačí zablokovat účinek myostatinu. V tu chvíli se nabízelo využití praxi. Jak v zemědělství, tak v medicíně. Úbytek svalů totiž postihuje řadu lidí: seniory, nemocné AIDS či rakovinou. Ale výsledky vývoje léků nejsou vůbec tak zázračné, jak by napovídaly myší experimenty. Objevil se starý problém laboratorních zkoušek: myši nejsou lidé. U myší jsou hladiny myostatinu podstatně nižší než u lidí. „V lidském organismu je jeho množství téměř nezjistitelné,“ řekl Lee časopisu Nature. „Evidentně tu hrají roli ještě jiné vlivy.“ Proto základní výzkum pokračoval. Hledají se alternativní cesty.
Slibnou nabízí bílkovina folistatin. Ta je důležitá při vývoji plodu v děloze, ale také se váže na myostatin, a tak snižuje jeho aktivitu. Lee s kolegy prokázal na běžných myších, že zvýšené množství folistatinu zvýší množství svalů (snížením aktivity myostatinu).
Ale nabízela se otázka, jestli folistatin nedokáže víc. Proto Lee vytvořil myši s „dvojím dopingem“. Připravil je o schopnost vyrábět myostatin a zároveň u nich nabudil výrobu folistanu. Výsledkem jsou myši, které mají dvakrát tak velká svalová vlákna než normální jedinci. A mají jich o 73 procent víc, tvrdí studie zveřejněná na stránkách serveru PLoS One.
Folistan tedy podle všeho ovlivňuje nejen hladinu myostatinu, ale i jiných hormonů, domnívá se Lee s kolegy ve studii. Ovlivňování systému jeho tvorby tedy nabízí nové možnosti pro výzkum léků určených pro úbytek svalů u lidí, který se jen s myostatinem dostal podle všeho do slepé uličky.
Ale půjde jenom o lék? „Odborníci nechtějí vytvořit 80leté Schwarzeneggery,“ ujišťoval Lee redaktory časopisu Nature, ale zároveň připustil, že výzkum bude velmi pravděpodobně zneužíván.
„Já bych to nedoporučoval, i kdyby bylo jisté, že to zabere u lidí,“ cituje Leeho Nature, „ale hloupý zvyk riskantního zneužívání drog dnes ke sportu patří. Rozhodně s tím budou problémy a pro dozorčí orgány to nebude jednoduchá situace.“
