Výzkum lékařského umění na základě studia starých textů nyní provádějí vědci z Centra biomedicínské egyptologie na University of Manchester. Záznamy pocházející z doby, která o více než tisíc let předchází éru slavného starořeckého lékaře Hippokrata, ukazují, že už tehdy měla medicína k dispozici velmi účinné postupy a prostředky.
„Snad každý student se na škole setká s tvrzením, že medicína začíná starým Řeckem, především Hippokratem,“ říká Jackie Campbellová z University of Manchester. „Naše práce ale ukazuje, že už dávno před tím Egypťané měli vyspělé lékařství a pokročilé léky. Když porovnáme naše léčebné prostředky s jejich, zjistíme, že v mnoha případech si vůbec nevedli špatně.“
Ordinace pod pyramidami
První staroegyptské papyry s lékařskými texty byly objeveny už v polovině 19. století. Od té doby je vědci postupně překládají a studují. Není to snadná práce, mimo jiné i proto, že pracují s dávno mrtvým jazykem vyprávějícím o světě, jehož reálie zavál čas už před celými věky - přesněji před třemi až třemi a půl tisíci let.
Přiřadit k výrazům odpovídající významy a pochopit správně smysl textu, který psal lékař žijící ve zcela odlišné době, proto vyžaduje složitou srovnávací analýzu.
Výsledky studia manchesterských vědců ukazují udivující znalosti lékařů v době, kdy doktorské řemeslo provozoval i hlavní hrdina Waltariho románu Egypťan Sinuhet. Proti revmatismu používali například celer a šafrán - rostliny, které jsou i nyní předmětem intenzivního farmaceutického výzkumu. Šťáva z granátových jablek jim sloužila jako prostředek k odstraňování střevních parazitů, především tasemnic. Moderní medicína tento prostředek používala ke stejnému účelu ještě před půl stoletím.
„Zjistili jsme, že celá řada léčebných postupů a léků staroegyptských lékařů zůstala nástrojem medicíny až do nedávné minulosti,“ konstatovala doktorka Campbellová. „A některá léčiva používáme i dnes, pouze s tím rozdílem, že aktivní složky už většinou nezískáváme z přírody, ale syntetizujeme je uměle.“
Vědce zaujaly i další postupy lékařů z časů faraonů a pyramid. Svalové potíže například odstraňovali přípravky zlepšujícími prokrvení tkání. Zažívací problémy léčili přípravky z blínu - dnešní farmakologie a toxikologie ví, že tato rostlina je zdrojem mnoha účinných látek. Zranění ošetřovali medem, pryskyřicemi nebo některými kovy, které prokazatelně mají antibakteriální účinky, a zabraňují proto zánětům a zhnisání. A tak by se dalo pokračovat velmi dlouho.
| Další podrobnosti o výzkumu počátků lékařství si přečtěte v pátečním vydání deníku |
