Na hladině se většina velkých kytovců jeví jako klidná a velmi rozvážná zvířata. Ale možná je to jenom proto, že popadají dech po divokých honičkách v tmavých hloubkách, naznačuje výzkum mezinárodního týmu biologů vedených Natašou Sotovou z univerzity na kanárském ostrově Tenerife.
Skupina studovala stádo 23 kulohlavců černých (Globicephala macrorhynchus) žijících u pobřeží Kanárských ostrovů. Je to jedna ze tří oblastí na světě, kde tito kytovci žijí trvale v jedné lokalitě. Biologové skupinu označkovali a vybavili sledovacím zařízením, které zaznamenávalo aktivitu zvířat i během ponoru. Výsledky zveřejnil časopis Journal of Animal Ecology.
Podle předpokladů a teorií se kytovci při ponoru měli chovat ekonomicky. Tedy neplýtvat zásobami vzduchu ani kaloriemi, které pohyb v prostředí s vysokým tlakem vyžaduje. Díky tomu mohou některé druhy kytovců strávit pod vodou až hodinu během jediného ponoru.
Kulohlavci si ale našli svůj způsob života, který se od teorií a jejich příbuzných dosti liší. Jejich ponory trvají často jen 15 až 20 minut. Jak ukázaly záznamy, relativně rychle se potopí do „cílové“ hloubky (obvykle 800 až 1000 metrů). V té se skutečně obvykle pohybují relativně malou cestovní rychlostí. Záznamy také ale ukázaly náhlé sprinty trvající maximálně desítky vteřin, při kterých kulohlavci dosahovali rychlosti okolo 30 kilometrů za hodinu.
Takto vysokou rychlostí urazili průměrně jenom 200 metrů. Sprinty trvaly jen tři procenta času ponoru, ale kulohlavci během nich spotřebovali asi 22 procent svých vzduchových zásob.
Vtěchto okamžicích také přecházeli na rychlejší vysílání echolokačních signálů, které umožňuje zpřesnit vnímání okolí a kořisti.
Každá lovecká strategie předpokládá, že kořist musí stát za nebezpečí a námahu, kterou lovec vydá. „Kulohlavci musí lovit něco cenného, kaloricky dost hodnotného a také rychlého,“ řekla Sotová pro BBC. A dodává, že nepřímé důkazy nasvědčují, že by mohlo jít o velké druhy hlubokomořských hlavonožců, jako jsou krakatice.
Jedním náznakem je fotografie, kterou pořídila přímo Sotová (viz obrázek vlevo), na níž je patrné chapadlo vyčnívající z tlamy vynořujícího se kulohlavce. „Podle tvaru pohárků a barvy by se opravdu mohlo jednat o krakatici,“ řekl BBC na základě fotografie Angel Guerra, mořský biolog ze španělského Viga. „Odhadem bych řekl, že chapadlo bylo dlouhé asi dva metry, takže celý jedinec vážil tak 180 kilogramů.“
Ukousnutá chapadla se skutečně nachází v místech, kde žijí kulohlavci, poměrně často. Části krakatic se našly i v žaludcích ulovených kulohlavců.
